Blocek

Misie jako rite de passage není špatný nápad. Aspoň jak poslední dny pozoruju rodinné potíže kolegyně. Měla by si vzít příklad z mormonů a svého čerstvě dospělého synáčka poslat někam. Prospělo by jim to oběma, jinak ji snacha jednou zaškrtí.

Vlastně na ni mám docela vztek. Ne vztek, sere mi. Snoubí v sobě totiž skutečně všechny podstatné rysy paní Evy. Vždycky je na co si stěžovat, její život je neobyčejně krušný a krutý, což je nutno dávat všem najevo. Zejména mučednickým výrazem, nevrlostí, náladovostí a návaly bodrosti. Starostí má nad hlavu, takže blokují veškeré její funkční mozkové buňky.

Každý má svoje lepší a horší dny. Nenažranost ale těžko snáším i ve dnech svého dobrého rozmaru. Máš ještě žvejku? Samozřejmě, že dám, když sama žvýkám. Ale říct si o ni potřetí za sebou? Je mi to žinantní. Rozbila se mi pračka a musím tahat prádlo k sestře pěšky, protože nemám auto. Ani nápad, dobře vím, kam míříš. Zase mě to stojí přemáhání a přemýšlení, na koho být hodná. Brrr. I was never loyal except to my own pleasure zone.

Naštěstí zažívám i příjemnější chvilky. Měsíc utekl jako voda, desetinu mám tedy úspěšně za sebou. Byla jsem pochválena za odvedenou práci a můžu se těšit na první výplatu. Z apokalyptické průtrže mračen jsem vjela do mlhavě slunného rána, lokomotiva sice nepřehazuje, ale drandí jako drak. Chtěla jsem se svým novým bicyklem pochlubit, ale kdesi jsem potratila drát od foťáku. Koupila jsem si od skautů los, třeba ještě něco vyhraju.

P.S. Tak drát se našel, resp. jeho zloděj se přiznal.

# posláno e-rasi : 20:40
Komentáře (1)

Rozpršelo se a ostružiny už jistojistě dozrát nestihnou. Rostou u trati, hned za podchodem, který je stejně smrdutý jako každý jiný. Už dvakrát jsem si v něm zvrtla nohu. Nepřestává mě překvapovat, kde se v legokrajině berou taková zákoutí.

Pilně pracuju. Ani jednou jsem nezaspala. Nemám už noční můry o dopravní zácpě, zato má všechno ve snu spisové číslo a značku. I ostrov v Baltu. Naše značka, vaše značka. Konečně mám přístup do systému a nemusím paní Evě odklikávat otevřeného messengera. Celý její svět se točí kolem koní a hubnutí. Někdy to je směšné, jindy depresivní. Šéfové utěšeně roste břicho.

Začínám se orientovat i v ostatních spolupracovnících. Není to jednoduché, jelikož mají všichni jednoslabičná jména. No dobře, přeháním, pár i dvouslabičná. Dny utíkají rychleji a na jejich konci už nejsem vyčerpaná k smrti. Vydržím v bdělém stavu až do Nejchytřejšího na světě. Škoda, že můj favorit dneska vypadl. K náročnějšímu intelektuálnímu výkonu, než je čučení na bednu, se ale pořád ještě nevzepnu. To bude ta lenost.

# posláno e-rasi : 05:00
Komentáře (3)

To nemá bejt žádná soutěž!

Ukázalo se, že podporu bych potřebovala sama, takže zůstávám i nadále pěšákem. Přeskakování výkopů mi už jde pěkně. Získala jsem i nějaké nové poznatky: koně jsou hraví. Ve světle nových poznatků navrhuji vypustit ze školních osnov názvy jednotlivých částí pláště hlemýždě a nahradit je čtením k porozumění. Čtenářské schopnosti průměrného obyvatele jsou vskutku tristní.

Po práci legraci. Ale napřed zasloužený čtrnáctihodinový spánek. Vyzvedla jsem poštípanou Markétku — hausbót má i své stinné stránky, Lachtan dorazil až na místo. Napřed musela vzít Valentýna do nemocnice. Pořezal se při naklízení myčky. To mu ovšem nezabránilo stát se králem a šaškem parketu najednou. Jistě na to existuje nějaká teorie. Šašek a královna.

I nadále pokrokuju, jen si nejsem jistá úspěšností. Zdařile jsem zahájila konverzaci a vydržela řvát dvě hodiny. Hlasivky to ustály.

# posláno e-rasi : 22:52
Komentáře (0)

Kolik vtělení paní Evy běhá po zemi? Chcete otěhotnět? Zaměstnejte mě.

Půlka prvního týdne je za mnou. Asi si budu muset podpořit nějakého feťáka. S parkováním je totiž trochu potíž. Místnost sdílím s paní Evou. Poslouchá jazzové rádio, je posedlá linií a koňmi, rauchpauzami nešetří. Šéfová je temperamentní. Byla jsem varována před nenadálými řevy. V únoru odchází na mateřskou. Uvidí se, kde v té době budu já. Zbytek pracovního kolektivu je přátelský, ale nechtěla bych být na druhé straně drátu.

Budu mít dost času na zapracování, jelikož zrovna není do čeho píchnout. Mým prvním úkolem bylo uspořádání archívu. Jak jinak. Ostatně se mi postaral o nějakou tu noční můrku, což by ho jistě potěšilo. Zvykám si na brzké vstávání a usínání.

# posláno e-rasi : 22:02
Komentáře (0)