Blocek

Kolikáté už?

Práce se jeví jako nejúčinnější antikoncepce. Každodenní stížnosti na dospívající děti, ob týden komplikace v těhotenství... Zbyla jsem sama. Napřed jsem se stresovala, ale pak mi došlo, že to nemám zapotřebí. Bohužel, nejsem kompetentní, zavolejte si příští týden. Termín honí vás, ne nás. Nic nám nepřišlo, pošlete to znova a my se vám pak ozveme. A nakonec jsem si s
klidným srdcem vzala nemocenskou.

Je to vlastně smutné. Jednou ze mě takhle bude přesně ta stejná babice, jakou tak často proklínáme. Dobře, že jsem si nevybrala sociální zaměření. Nejsem dost soucitná a empatická. Nechci být.

Oduberka mi nasadila brouka do hlavy. Přemýšlí už teď, co dál. Chce na univerzitu. Že by už příští rok, aby rok ušetřila? Dá se zvládnout obojí najednou? Co když jí nabídnou smlouvu? Vrátí se do Karibiku? Zase mě z toho chytá rapl.

Napadá mě jen jedno řešení. Vlastně spíš katalyzátor. Ale to je pořád jedno s druhým, dokolečka dokola.

Kolíkáme.

# posláno e-rasi : 13:20
Komentáře (0)

Den, který začne rentgenem, nemůže být špatný. Už jsem tuberkulózní mazák. Objednávají mě na pozdější hodinu a v prázdné čekárně si posedím jen tak pro formu. Je báječné pro jednou nepospíchat a pohybovat se plynule.


Do práce jsem přišla skoro na oběd. Čekala tam na mě ovšem různá nemilá překvapení. Jako kdybych si všechna příjemná vybrala včera. Jako kdyby všechny průsery čekaly jen na mě. Dokonce se mě zmocnila kacířská myšlenka, že bude-li zítřek stejně zběsilý, měla bych obětovat své páteční volno. Ne tak úplně nezištně. Vyměnit ho, čímž bych v budoucnu mohla získat víkend, se kterým už se dá něco podniknout.

Od podzimu nečekám nic pěkného. Je nádherný. Cestou domů jsem se krmila a nedávala moc pozor. Tutú! Předjíždí mě chanel v dodávce a ukazuje mi nějaký papír. Je na něm propiskou naškrabáno čau.

Čau bláznivá středo!

# posláno e-rasi : 19:40
Komentáře (0)

Poznávám domorodé stravovací návyky. Skutečné, nijak nedeformované veřejným stravováním (nikterak hanlivě myšleno, jen mě zaživa nenapadá vhodný ekvivalent). Konečně vím, že krekr není cracker, ale knäckebröd. Po dnešku jsem si jistá, že burákové máslo se nikdy nestane mou oblíbenou pochoutkou. Zpucuju leccos, ale sušené žluklé buráky nemusím.

V práci je veselo. Paní Eva choří, než udělám jejím práci, je půl dne pryč. Ani nedělám moc chyb, jenom s faxem se pořád peru. Je to potvora škodolibá. Bezesporu převýznamnou událostí pro mě byla první výplatní páska. První oborová. Co že se to kupuje? Mamince šátek, tatínkovi ...?

Zvykám si čím dál víc. Asimiluju se. Dokonce už jsem drandila na kole v minisukni. Tedy, nasedala jsem slušně oblečená, ale po chvíli se z kostýmku stal bederní pás. Až příště navštívím švadlenu, budu mít o kritérium víc. Nasednutí do náklaďáku nepostačuje.

# posláno e-rasi : 19:25
Komentáře (0)

Vyberete bez hnutí brvou holou rukou sajrajt ze dřezu po umytí nádobí? Pak jste dospělí.

# posláno e-rasi : 13:00
Komentáře (4)