Blocek

Přituhuje. Vítr duje stále mocněji. Tak mocně, že v obcích překračuje povolenou rychlost. Letní řidiči zase počet otáček. Předem mnou i za mnou baletí, dvoustopí slidují. Z důvodu piruet hlásíme zácpy delší deseti kilometrů.

Na recepci je spousta lidí. Někdo jim ukazuje vedlejší archív. No vida, asi nějaká návštěva. Dobré ráno, přijďte prosím do kantýny, strká hlavu do dveří pán v modrém mundúru. Už letím. Že by školení bezpečnosti práce od hasičů?

Kdepak, ta dáma před slehnutím je státní zástupce. Nápis na hrudi hasičů není jméno sponzora a za opaskem nemají sekyrky, nýbrž pistolky. Některým to připadá sexy. Někteří se bojí, že nebudou puštěni po obědě domů a neoklíčení spolubydlící se nedostanou do baráku. Někteří předstírají vyvedenost z konceptu bránící práci. Někteří soucítí s jediným přítomným ředitelem. Měli přijít včera, to jich tu pobíhalo všech pět. Někteří podezírají jiné z udavačství. Někteří se bojí o svou mzdu. Někteří se hotoví hledat si nové místo. Kolik přítomných, tolik rozličných reakcí.

Úderem dvanácté polednice i se svými pacholky mizí. Puch síry a žluči zůstává.

# posláno e-rasi : 22:22
Komentáře (0)

Malí kudrnáčci hravě poletují nad zlatou zemí. Je léto a celičká skálata kvete. Tyrkysová čakolínka, purpuroví flivové... Skutečný ráj.

Chakaya se směje a tančí v zeleném slunci. Lenivě mává křídly a křižuje skálatu. Cestou vrazí do mnohotvárného prutíka a společně plachtí vesele dále. Zpívající duhoví friksíci víří kolem nich. Je léto a tak každý tančí. "Léto je tanec," říká Chakaya.

Kosmická loď na chvíli naruší radostný tanec. Chakaya s údivem zírá na podivuhodné bytosti vystupující z lodi. Jedna z těch malých bytostí se mu líbí. Velké oči, malý nosík, dva ocásky, tisknoucí v rukách vlňaté zvířátko. Chakayovi připadá jedinečné. Než se velké bytosti nadály, vtáhlo jeho osm rukou tvorečka do veselého letního tance. Stvořeníčko se napřed leklo, ale pak se šťastně smálo. V Chakayově náruči nad zlatou zemí... Sem a tam.

Bytosti zůstaly na Chakayově planetě. Jsou vskutku šťastné. Tančí s mnohotvárnými prutíky a zpívají s duhovými friksíky. Staví si nudně šedé příbytky. Chakaya nemá šedou rád, purpuroví flivové nabarvili v noci domy na růžovo. "Růžová je pěkná, růžová je štěstí, růžová je letní tanec," říká Chakaya.

A pak přichází podzim. Jednu noc pomřou tyrkysová čakolínka a purpuroví flivové. "Podzim je smrt," říká Chakaya. Nové bytosti chtějí pořád dál tančit. Chakayovi to nevadí. Už cítí blížící se změnu. V noci se z jeho jemných prstíků vyklubou ostré drápy, v tlamě mu rostou ostré špičáky. "Podzim je jídlo," říká Chakaya a pomalu se krade k novým bytostem.

(Amber van der Meulen: Zomer is dansen.)

# posláno e-rasi : 15:15
Komentáře (2)

Obden krupobije. Nejvyšší čas vyměnit pneumatiky. Byla jsem vděčná za ukradený vozík z Ikea (kdyby byl odjinud, nemusela bych přemýšlet nad skloňováním). Tohle je můj podzimní rituál. Předaný předky, Masič je taky vyměňoval obřadně.

Vítr duje mocně, zadek mám z kola vymražený. Když pak navíc zjistím, že i spoďáry naruby, směju se nahlas. A pak znovu. Deru se z drátoví z pod stolu a přepadám dozadu. Nepotřebuješ ty taky prášky? Na balanc? Později odpoledne se ukazuje, že na balanc rozhodně nejsou. Paní Eva se kácí do šanonů.

Smála bych se dál, ale Sssšvéd to myslí smrtelně vážně. Požádat o ruku pojede jako princ na bílém koni. Smích přešel i sudičky, co tvrdily, že ta malá bude super bitch. Bude to superžena.

Sním o sjezdování na běžkách. Bez hůlek, ty v prádelně nejsou. Probouzím se ve tři ráno s puchejřem na lokti. Topení se zbláznilo. Že byl nějaký svátek mi dochází až při pohledu na čtečku.

# posláno e-rasi : 12:30
Komentáře (0)

Kdepak paradentóza.


Naši rodiče přišli do této země a pomáhali ji budovat.

Mladé souží především nezaměstnanost a nedostupnost bydlení.

Zlikvidujeme všechno, na čem stát vydělává. Veřejnou dopravu...

Náš kamarád byl obviněn z výtržnictví, rušení pořádku, vandalismu, útoku na veřejného činitele atd. Ale to dělají všichni. Doufáme, že ho soud po právu shledá nevinným, protože nic neprovedl. Jestli ho odsoudí, všecko vypálíme.

Viz ozvěna.

# posláno e-rasi : 10:30
Komentáře (0)

Tam, kde bylo před dvěma lety jen rozježděné bahno, je zase louka. Asi je začarovaná, protože voní letmě i teď. Na jejím kraji stojí baráček. Určitě to je kotelna, čistička jistě ne.

Rána už letní nejsou. Při svítání se mezi stoletými stromy v rezidenčních parcích válí kouřová mlha. V alejích se střídají blátonosní obři a krvavé pomeranče a všechno to utíká do šikma. Jako by i silnička uklouzávala po tlejícím listí. Letní nejsou už ani večery. Než se dostanu domů, je tma jako v pytli. Do nebe je hrozně blízko. Naklání se níž a níž. Na kraji světa je i horizont na dosah ruky.

Po měsíci mlčení mi nebylo proti mysli, aby se paní Eva vrátila. Po nadmíru příjemném rodinném víkendu jsem byla společensky naladěná. Po čtyřech hodinách jsem jí měla dost.

Zítra po měsíci odkladů přivítáme pančitelku. Mám z její návštěvy obavy. Nevyhnutelně přijde řeč na budoucnost. Ta se totiž nejeví úplně růžově. Moje mentorka v únoru odchází. Současně by měl proběhnout můj přestup do spřáteleného mančaftu. Stále více ale o něm pochybuju. Kýžená fusion pořád nenastala, zato vládne confusion. Zůstat pod interim mentorem není zrovna optimální, i kdyby se mi jeho zaučovaní podařilo před pančitelkou zatajit. Pro spřátelený mančaft by mě prej byla škoda. Pro jakýkoliv jiný přestup opět potřebuju povolení.

Bublina bezčasí praskla. Už zase je potřeba vědět, co dál. Dál studovat? Co? Kde? Při práci? Jaké? Kde? Máš na to žaludek? I chceš se vrátit, přestává být testovací otázka, jaký že typ přivadrovalce to vlastně jsem. Jak moc mě baví hledat odpovědi na zapeklité otázky, tyhle bych nejraději vynechala.

# posláno e-rasi : 21:10
Komentáře (0)