Blocek

Dostala jsem sbírku domáckých výrazů. Není to žádná pomůcka pro slaboduché křížovkáře, ale povídání o vzniku různých slov a obratů, které se používají výhradně v určité rodině. Začala jsem přemýšlet, co se říká u nás doma, a sestavila si vlastní seznámek.

Něco lze přeložit snadno, něco má vlastní historii a je bez ní naprosto nesmyslné. Začnu tím jednoduchým.

Žužlanina = libové maso = ohavné kližkovité maso
Brambories = brambory
Koušenky = sušenky
Nohačky = barbíny
Tělínko = nátělník
Nápupenka = dosud nevynalezený kus spodního prádla
Džudek = dědek
Dvořačkovat = vyblbákovat = řádit a předvádět se (kupř. když přijde návštěva) (nedvořačkuj!)
Pochoutka = psí hovno (sbírat pochoutky)
Kakůrek = traktor
Zubat se = čistit si zuby (vyzubat, zubání)
Bójínek = legová kostička, pro konkrétní vyhledávací příkaz specifikován, např. potřebuju jedno-, dvoj-, trojbójínek apod.
Toaletní hajzlpapír
Hra na spací vagón = šlofík po obědě
Radovat se = souložit

Větou z titulku odpověděl předškolní bratr loutce v pimprlovém divadle na dotaz, co to tam tak smrdí. Nesmrdělo tam hovno, ale ohavný plyšový psík, kterého jsem získala od vyčůrané kamarádky výměnou za dva playmobilové panáčky. Od té doby se "milým sedláčkem" reaguje na stupidní řečnické otázky.

Na zbytečné dotazy se pak odpovídá "podívej se z okna". Ve vlaku se kdosi ptal, v jaké stanici že jsme.

"Tati, proč jsi jéžek?" je stejného původu jako "neříkej mi Jájo" a volání "ocet!" cestou do špajzu.

Připomínkou osobní autonomie je ohrazení se "ty mi nebudeš řikat, co já dělám" a "neřiď mě!". "Neřiď mě" se používá výhradně při vodění za ruku.

Na "děkuji ti dobrá vílo" je dědečkovi radno odpovídat "prosím ošklivý trpaslíku" pouze v duchu.

"Oranská cena" je pak zlomyslně snížená cena. Bába kupovala levné ošklivé pomeranče, děda přinesl vždycky 1. jakkostní za cenu údajně stejnou nebo dokonce nižší. Jeho trhovce bába pochopitelně nikdy nenašla.

"Musíme šetřit!" je omluvou za neúmyslné zhasnutí světla, vypnutí televize apod.

Hlasitým voláním "nesu vám buchty" oznamuje příchod domů ten, koho nepřišel nikdo uvítat ke dveřím. "Radující se" dvojice je tak varována a nemusí vysvětlovat, že "jsou si souzeni".

Co říkáte doma vy?

# posláno e-rasi : 15:40
Komentáře (7)

Já jsem tvé stáří, pozvi mě dál

První bílý vlas. Vytrhla jsem ho, abych viděla, je-li skutečně bílý. Na vlastní šešuli se to moc studovat nedá (obvyklá výmluva?). První vrásku konstatovala kosmetička už před třemi lety.

Než dostudujeme, budeme prastaré, přemítaly Markétka s Lachtanem. Pak se obrátily na mě, ty seš vlastně stará už teď, viď?

A je to tak. Kupuju si samé černé kalhoty a hnusí se mi vyšpulené sádelnaté pupky teenagerek. Když po čtvrt hodině čekání na kasu pokladní zavelela, že se máme přesunout do fronty sousední a vystát další půlhodinu, mrskla jsem hadry přes nejbližší stojan a odkráčela.

# posláno e-rasi : 16:30
Komentáře (5)

Tohle je pěkný případ. Jak se ti líbil?

Přívlastek pěkný mi nejde přes pysky. Výstižnější by snad bylo zajímavý, ale když o něčem řeknete, že to je interesantní, implikuje to spíš nudu a nezájem.

Příseděla jsem poprvé u děcákových případů. Pomatení nešťastníci jsou dojemní a politováníhodní, ale kam se hrabou na rodinné tragédie. Rozdíl spočívá ve vině. Ti první jsou nepříčetní, tudíž do jisté míry nevinní. Druzí udělali někde chybu, za kterou ovšem pyká neviňátko. Jsou srdceryvní, ale není mi jich líto. K pláči jsou jejich oběti, které mají našlápnuto stát se, budou-li mít aspoň trochu štěští, pomatenými nešťastníky.

# posláno e-rasi : 00:30
Komentáře (2)

Počasí rozdělilo populaci na optimisty a pesimisty. Na předvídavé a ignoranty. V triku s krátkým a sandálech jsem se zařadila do druhé skupiny.

Optimismu bude třeba přehršel. Vypočítaly jsme s Ganteseou, kdy že musíme mít hotov náš slavný výzkum — v pondělí. Zbývá nám tedy přesně tolik času, abychom ho dotáhly do konce. Jinak bychom se k tomu nedokopaly do smrti. Docházíme totiž ke zcela opačným závěrům, než jsme předpokládaly. Čili nám to poněkud hapruje.

Markétka už dostážovala. Mně zbývá sedm týdnů. Začínaly jsme stejně, tak kde jsem nabrala takové zpoždění? Že se tak hloupě ptám... Má pohledávka už je na seznamu předběžně uznaných konkurenčních pohledávek. A vypracování posudku bylo přislíbeno do konce minulého týdne.

# posláno e-rasi : 21:30
Komentáře (0)

Jeden den se na odpolední poradě ukázalo, že se se mnou počítá i příští rok. Dostala jsem před časem jakousi vágní nabídku, ale nepřikládala jsem jí žádnou zvláštní váhu, natož abych něco přislíbila. Vypadá to, že má úřednická kariéra žije vlastním životem.

Ten den se mi podařily dva úctyhodné kousky. Jednak jsem odhalila, co je největší životní touhou všech přítomných, jednak jsem objevila automatizaci. Aspoň to říkali automatizaceznalí (podle vzoru bohabojný).

Zato další den... Poznala jsem peklo. Posezení s opilým inkontinentním žvanilem v rozpáleném podkrovním kamrlíku, kde jelo topení naplno. Pojížďka měla sice jen šest zastavení, ale každé jinde a trvala celý den. S jedinou výjimkou všude pozdní příchod. Od příště prej zase budeme mít navigační techniku, na což se ze srdce těším. Kombinace okolí neznalého řidiče, chyb v popisu trasy a spolujezdce, který není schopen číst popis, o mapě nemluvě, je k zbláznění.

Nejkatastrofálněji ale dopadlo zastavení poslední. Tehdy jsem selhala. Se Sušinkou jsme se setkaly už minulý týden. Byla protivná, ale v porovnání s doktorem sympaťačka. Dostala tehdy ještě jednu šanci. Tu však zcela pohřbila a nadešel okamžik podpisu. Jenže nebylo čeho... Situaci zachránila doktorka, která Sušinku lstivě nalákala na schůzku na další ráno, čímž mi ušetřila dlouhatánský přesčas za blbost. Slavnostně slibuji, že nebudu nic vyhazovat, ani kdyby to bylo sebeneplatnější.

# posláno e-rasi : 21:25
Komentáře (0)

Mrkáčci - Protože jsou magornější než jejich svěřenci

Pěkně vyvážené to je. Tři dny pracovní, tři návštěvní. Bláznivý den se přesunul na úterý, takže jsem o nic nepřišla. Doufám, že jsem si nevydělala na pokutu za tu červenou. Z chodníku jsem sjela, jen jak jsem je zahlédla.

Cyničtím. Nebezpečí požáru a zátopy zároveň se směju. Telepatické spojení s inteligenty a úkolování přes televizní zprávy je na denním pořádku. Přestože jsou hluboce nešťastní, vyvádějí občas legrační kousky.

Nešťastní a nebezpeční. Vychvalované bláznoství nepotkávám. Jen neštěstí, strach, úzkost, agrese a destrukce. Jako oči toho bláznivého homosexuálního dementa.

Připomněly mi dětskou noční můru. U báby jsem viděla kus filmu pro děti, jehož hrdinové byli v labyrintu jakého hradu překvapeni strašidlem, které plivalo mloky. Mělo úplně stejné oči. V noci mě pronásledovaly přes dvůr do kadibudky.

Ale jinak jsme se měli u báby vždycky dobře. Čím bych vás jen uctila, zoufale dumala nad stolem prohybajícím se pod snesenými pochoutkami. Sedni si konečně a pobuď s námi... Mám úplně stejné uctívací nutkání. Od zítra se začne sjíždět návštěva a já jsem z toho celá nesvá. Aspoň že sedím.

# posláno e-rasi : 22:00
Komentáře (1)

Přestože jsem vstala včas, vykopala jsem se až na poslední vlak. Měla jsem štěstí, oba přípoje jsem stihla. Pak ale najednou stojíme uprostřed polí a z ampliónu chroptí mašinfíra, že se mašinka před námi porouchala.

Smířeně sedíme a čekáme. Postupně voláme, že přijdeme pozdě. Po půl hodině se mašinfíra rozhodne couvat. Docouváme do stanice a hledáme náhradní spojení. Nikdy bych si nepomyslela, že budu domorodcům radit cestu. Z práce volají, jestli jsem potkala někoho z kolegů. Postrádá se především jeden roztržitý soudce, navíc bez mobilu, takže nenavigovatelný.

V podvečer dokulhávám na nádraží (ano, nové kozačky mě dřou) a hledám náhradní spojení. Mašinka stojí kdesi v polích a nepřijede. Asi se ta ranní přece dokodrcala na konečnou, ale zpáteční cestu už nezvládla.

I dráhy mají lepší a horší dny.

# posláno e-rasi : 21:00
Komentáře (1)