Blocek

Mít osobní sekretářku je moc šikovná věc. Zvláště takovou, co zná vaše přání. Jen toho odpočinku mohla naplánovat víc. Po dovolené se necítím vůbec odpočatě a přitom jsem nestihla spoustu toho, co jsem stihnout chtěla.

Byly to moc pěkné tři týdny a myslím, že jsme si je užili bez toho, že bychom se nějak trápili. Nebo snad jo? Je s podivem, co všechno se může změnit a co zůstává stejné.

K dovolené patří samozřejmě i kultura. Na Miami Vice jsem se nudila k smrti. Saudek mě poněkud zklamal. Fotky z divokých večírků už takové bývají. Nejvíc jsem se nasmála ve Valdštejnské jízdárně. Jednak zmršené chloubě, jednak rozporným popiskům, jednak zrcadlové podlaze na hajzlících.

Stihla jsem potkat Erbena, Trautenberka a Indiána. Erben se na venkově schovává před rodinnou tragédií a zároveň se řítí do další. Ráda bych se mýlila. Trautenberk zplodil na stará kolena syna, což mu ovšem nikdo nevěří. Zešedivel, narostlo mu bříško a jeho žena se neusmívá. Indián čeká na bohyni a je nad očekávání v pohodě.

Po dlouhé době jsem dostala hysterický záchvat. Ten červnový, kdy jsem hledala papíry od auta, byl proti němu čajíček. Dost mě rozhodilo podezření, že moje hysterie má co do činění s mámou. V sobotu večer jsme se ošklivě štěkly. Udělalo se mi z toho zle. O to horší je, že stále trvám na tom, že jsem byla v právu.

# posláno e-rasi : 21:00
Komentáře (4)

Venkov z druhé ruky

Po návštěvách jsem projela pěkný kus jižních Čech. Pomalu a po těch nejmenších silničkách. Ke vzteku místních jsem se kochala a nepředjížděla kombajny do nepřehledných zatáček. Z aut, která jsem potkala, žádné dobrovolně nedodržovalo předpisy. Pokud některé nepřekračovalo povolenou rychlost, bylo to jen proto, že toho nebylo schopno. Tolik k účinkům nových pravidel.

Kochala jsem se pohledem na krajinu, kde se za každou zatáčkou otevírají nové obzory. Kudrnaté remízky, zpustlé sady, nesekané pangejty a odnikud nikam vedoucí aleje. Tisíce bělásků na E49. Ta divokost na mě působila konejšivě. Jako bezpečný úkryt v temném a strašidelném koutě důvěrně známého domu.

Pohled na vesnice je o poznání méně útěšný. Jejich obyvatelé jako by byli vyznavači second-hand a vietnamského Weltanschauung. Recyklace je na jednu stranu chvályhodná, na druhou stranu degradující a destruktivní. Svět obehnaný ohradníkem bídy a blbosti. A přitom pro oči tak svůdný.

# posláno e-rasi : 14:00
Komentáře (5)

Zato jiné kuchyně jsou i ve skutečnosti tak skvostné jako na promo videu.

Cesta mi pěkně utekla. Společnost mi z Lachtanova až do Norimberku dělal kluk, co měl namířeno do Pešti. Děláme to všechny, jen se o tom nešíříme. Tiché riskování, to je adrenalin.

Na víkendové Love Planet korzovala spousta drsně a důležitě se tvářících teenagerů. Image jim poněkud kazil doprovod maminek a tatínků. Ale s garde začínala spousta z nás. Prej. Já o tom nic nevím.

Můj doprovod přišel až na Franz Ferdinand, kteří byli tuze veselí. Co proti nim ten jejich zvukař má, je mi záhadou. Pet Shop Boys byli poté k uzoufání plytcí a nudní. Hooverphonici den poté zase chcíplí, takže mě jednoznačně nejvíc dostali I am X. A pak taky okrajově některé otázky.

# posláno e-rasi : 13:00
Komentáře (0)

Rekapitulace

Po 47 týdnech jsem dostážovala.
Odpracovala jsem cca 1250 hodin, procestovala kolem 400 hodin.
Užila si týdne dovolené a dvou měsíců nezaměstnanosti.
Z posledních pěti měsíců jsem jeden celý strávila po cvokhauzech. Rozvedla jsem 63 manželství a jedno registrované partnerství, změnila 3 vyživovací povinnosti, nařídila jedno odškodnění a provedla jeden zbytečný výzkum.
Zažila jsem soud a policejní zásah z obou stran.

Všechno zlé bylo nakonec pro něco dobré. Krachem jsem se dostala k lepší práci a navíc získala angažmá pro příští rok.

Ověřila jsem si, že jsem v praxi uplatnitelná a neuvěřitelně mi to zvedlo sebevědomí. Jsem konkurenceschopná a pranic nezáleží na tom, že mluvím jako Maďar.

# posláno e-rasi : 23:55
Komentáře (0)