Usmyslela jsem si, že svého drahého tatíčka narozeninově překvapím. Objednala a zaplatila jsem mu cd a těšila se, kdy se ozve, že mu poštovní holub přinesl překvápko.
Tatík se neozýval a neozýval, tak jsem se ho opatrně vyptala. Nic mu nepřislo. Tak jsem uhodila na odesílatele. Ten v pořádku odeslal a odeslal i podruhé. Zároveň uhodil na holuba. Holub v pořádku doručil. Tak se znovu doptávám tatíka, teď už důrazněji.
Překvápko dávno dostal, jen ho nepoznal. Myslel, že si ho objednal sám. To nám to brzo začíná...
Jak chutná
kaki? Úplně stejně jako kdysi. Sladkomdlobně. Bylo mi asi pět a nepřišlo mi to nijak divné. Teprve později přišly pochyby o existenci slova churma.
Kejkrút mě naučil.
V sobotu jsem viděla prvního mikuláše. Nepřehánějí to už? Koupila jsem dvě kila pomerančů, jen pro mě. Ačkoliv je nemám moc ráda. Lepí, ale hlavně mi je nikdo neoloupe. Od té doby jsem už tři vyhodila, protože začaly plesnivět. To se nestávalo. A náhodou taky už vím, že
na mikuláše není brzo.
Při loupání přemýšlím, proč se za časů praných igeliťáků sbírala pomerančová kůra. K čemu se používala a proč mi to neřekli? Proč nesměla být z kubánských pomerančů? Rodiče neloupali pomeranče tím správným způsobem, což mi působilo velké starosti. Chtěla jsem mít sběr jako ostatní, papírové pytlíky plné úhledně naloupané kůry. A bez kaki bych se taky obešla.
Na exkurzi v etnologickém muzeu se mi v přednáškovém sále, kterému se všichni smáli pro jeho pradávný design, zakousl do ruky pes. Abych ho setřásla, zatočila jsem jím. Se zuby zaťatými hluboko do mého předloktí cvičil jako na hrazdě.
Taky jsem drbala Tomáše na břiše. Ale to všecko je už děsně dávno. Mezitím jsem byla na školním výletu v Bruselu, na prázdninách, Oduberka otěhotněla, kolega se zhroutil, pes otrávil a sestra byla poprvé na fotbale.
Prázdniny nebyly moc odpočinkové, přestože jsem neudělala lautr nic z toho, co jsem si předsevzala.
Utopený mobil jsem
nahradila. Poprvé mám volbu. Trochu lekám
sebe a trochu
okolí.
Hodně velké leknutí byla zpráva, že pes krysí jed sežral. Bratr poznamenal, že tahle nová generace nemá žádnou životnost. Nemá ale pravdu. Jednak je psíček stále naživu a netváří se vůbec otráveně, jednak tím rozmázává, co kdysi rozšlápl. Já bych spíš řekla, že nemá kinderštube.
Náhradník mě napadl zezadu.
Sestřenice má teď někdy termín, Oduberka na začátku června. Takže bakalářku se mnou dělat nebude. Zkusí ji stihnout před porodem nebo naopak až po něm. Zatím se věnuje jen blití.
Kolapsy kolegů se stávají podzimní tradicí.
Loni paní Eva, letos Pršinoska, která už je ve fázi pracovní terapie, což bude zřejmě vyžadovat terapii pro veškeré její okolí, a po ní i další kolega. Složil se z dojíždění.
Mně to přihrává práci, za kterou bych byla ráda, kdybych zrovna neměla jiné až nad hlavu. Pro studium neplatí žádné regulace pracovní doby, takže mám předepsáno 53 hodin týdně. Jelikož opět nechávám všecko na poslední chvíli, byl uplynulý týden vskutku hektický.
Napřed práce, potom legrace. Po úmorném dnu se přesunuju k sestře, abych tam odložila čoklíky a vyrazila na školní výlet. Exkurze se ukazuje být spíš propagandistickou akcí socanských odborů. A dnes výzva v mailu, kdo sepíše canc o skvělém a poučném zážitku. Stačilo by
zajít do centra a nemuseli jsme se nikam tahat.
No a jak se ocitla sestra poprvé na
fotbale? K fotbalu necítí žádnou náklonost, ale jednoho večera u jejích dvěří zazvonil jakýsi obecní panák. Že prej je jediná v širokém okolí a jestli by nepřispěla k porozumění mezi národy.
Blocek
