Blocek

V srpnu jsem pracovala, až mi z toho šla hlava kolem. Někdy to stálo za starou bačkoru. Třeba trávit půl dne na telefonu jako posel špatných zpráv. Nebo vysvětlovat nechápavé sociálce, že prdel jim z principu zachraňovat nebudeme. Prázdninové záskoky znamenaly spoustu chyb a špatného odhadu. Napřed byl celý barák vzhůru nohama kvůli jednomu takovému třasořitkovi. Pak mě honil nechápavec, aby se na druhý den rozmyslel a všecko začalo nanovo. Ani s blázny to nebylo lepší. Navlékli nás do skafandrů, aby vzápětí karanténu zrušili a blázna vypustili do volné přírody. Paní, co ji život netěšil, s tím definitivně sekla.

Začátek září byl vzrušující. Spousta nováčků v práci, nové trasy, nová škola — po měsíci už jsem si zvykla na přeplněné a vymražené přednáškové sály, surreálné požární směrnice i aktikváře Rejžka -, město plné Čechů, přípravy na Markétčinu svatbu. Její rozlučka se svobodou byla tuze veselá. Napřed řídila letadýlko a byla z toho v sedmém nebi. Taky proto, že jí nebyl za instruktora přidělen RAFan, ale jeho prapravnuk. Večer ji olíbala šipkařská špička a došlo i na striptýz v provedení jakéhosi anglického exhibicionisty, jehož taneček se skoro vyrovnal nakrucování Dilan se zbrusu novými silikony. Ze svatby byl nejveselejší samotný obřad, ačkoliv ženich bulel jako želva. Celkově vzato to bylo navýsost stylové a nepřelomové.

# posláno e-rasi : 22:22
Komentáře (0)