Blocek

Nejtělesnější zážitek poslední pětiletky.

Po poklidném odpoledni se záškoláky jsem mazala domů, obula se a mazala na koncert. Sama, protože sestra nepřemohla včas chorobu. A nejspíš dobře udělala a ušetřila si migrénu a klaustrofobní ataku.

Nedostatečně ventilovaný, ke stropu narvaný sál byl od samého začátku jeden kotel. Nářez. Polonazí, zbrocení — a přesto až na jedny dredy nesmradlaví — bejčci pařili jako o život, drali se na pódium líbat účinkující za jízdy a následně odplout po davu. Po pěti minutách jsem byla mokrá jako myš a hrozila se, že budu jako senior ušlapána. Záhy jsem zjistila, že přežít lze jen aktivní participací a pustila se do tance. Jako důchodce, a tedy obutá, jsem měla rozhodně navrch nad přítomnou sneakers-generací. Che.

Náramně jsem si to užila. Taková energie! Jen doufám, že se zítra hnu.
Jestli bude úterek aspoň z poloviny tak úžasný jako dnešek, tak neváhejte.

¡Hasta la vista en Lille!

# posláno e-rasi : 23:59
Komentáře (0)