Kovaných komoušů u nás ubývá. Při porovnání počtu voličů před pěti lety a teď mi vychází, že už vymírají. Přeběhlictví totiž jejich kovanost a priori vylučuje. Tím ovšem dobré zprávy končí.
Média horlivě informují, že v Evropě sílí extremisté. Za zářný příklad je dávána Wildersova protiimigrantská a protiislámská
PVV. Mně pohled na graf říká, že jde spíš o přelévání sil v rámci populismus než o extrémní ideologie samy o sobě. Hlasy pro PVV totiž jako by nepřišly od radikalizovaných voličů
VVD, z níž Wilders vzešel, ale od sociálně demokratické
PvdA. Té PvdA, která v roce 2002 ztratila skoro tolik hlasů, kolik získal
Pim Fortuyn. Populista Wilders prostě zahrál na (Fortuynem) ověřenou notu. Určitá část občanů jako by konstantně podléhala populistickým štvanicím a slibům, svůdnost kterýchžto překlene i sebevětší rozpor v pravo-levé orientaci. A nejhorší je, že se zdá, že to tuší i Paroubek.
Konec května byl přitom nadějný. Vypadalo to, že chuligánští vrhači vajec a další podvratné živly proberou občany z letargie. A možná i se jim to na chvilku podařilo. Na okamžik problesklo, že se některým současné politické móresy a praktiky zajídají. Jiříčegg by byl překvapen, jaké sympatie vejcobití vzbudilo i u těch, kteří přinejmenším věkem patří spíš do kategorie jeho voličů. A o kolik nevybíravější byla jejich kritika.
Onen záblesk ale zase rychle pominul. Pochopitelně, nějaké smysluplné pokračování, nemluvě o dotažení do konce, vyžaduje alespoň minimální úsilí a nasazení. Občanská společnost a angažovanost jsou sprostá slova. Pravdu děl onen zadržený vrhač. Hodit vejce je to nejmenší. Účastnit se jednorázového mobu je sranda, politicky se rozohňovat na netu je jen další kratochvilný flame. A teď honem zpátky do práce. Už jen necelý měsíc a začneme vydělávat sami na sebe, ne jen na daně. Zkouškové je v plném kvaltu. Kdo by si kazil léto politikou? Paroubek beztak nad veškeré pochyby prokázal, že jeho sexy mozek není schopen sebereflexe. Škoda slov. Můžeme si leda tak slíbit, že mu to na podzim natřeme ve velkém. Pokud teda nezapomeneme. Anebo nebudeme muset urgentně jet na chatu.
V sobotu jsem naložila počátkem měsíce dovezený narozeninový kontraband a vyrazila na jih. Dohoda byla, že dorazím, než budou hostitelé odjíždět na svatbu. Teoreticky jsem vyrazila včas, ale letnicoví turisté mě nad očekávání zdrželi. Bylo nutno přistoupit k nouzovému plánu, který byl velmi stresující a obnášel mimo jiné konstantní a podstatné překračování rychlostních limitů. Doufám jen, že to nebude mít nějakou nepříjemnou dohru.
V podvečer jsem se vydala dále na jih a bez problému dorazila na
místo určení. Za parking jsem zaplatila na tamní poměry horentní sumu, která byla ovšem ve srovnání s místními tarify více než směšná. U vchodu mě ochranka s úsměvem předala k ošahání své kolegyni a biletář mě poslal zpátky ke kase. E-lístky sice prodávají, ale kontrolují je manuálně oproti údajům na dokladu totožnosti a schvalují starým dobrým štemplem.
Předskokani nebyli nejhorší, ale jejich vystoupení mohlo být kratší. Zaujal mě skákající trumpetista. Buď musel být bezzubý, nebo švindlovat. To přece není možné.
Pozoruhodné také bylo, že jsem měla zcela volný výhled na pódium. Publikum bylo totiž v průměru o hlavu menší než já. Holky byly bez výjimky menší a drtivá většina kluků nebyla větší než já. A to to byli dorostlí jedinci. Takže žádné koukání přes rameno a hledání prokuků, jak to bývá tady, kde patřím mezi prťavce. Ovšem když to začlo vřít, ukázala se i nevýhoda. Podměrečné okolí mi uštědřovalo podpásovky a já je brala po kebuli. Proto jsem se poodsunula ke klidnějšímu kraji.
K rozdílné atmosféře přispívalo také respektování, resp. nedodržování zákazu kouření v sále. Pidilidi kouřili a hulili o sto šest. Takže na místní politice tolerance měkkých drog evidentně něco bude. Na druhou stranu pidilidi neházejí pivem a nelezou na pódium.
Sečteno a podtrženo, ze srovnání mi rozhodně vychází líp koncert místní. Byl energičtější, intenzívnější a zapálenější. Jsem zvědava na
třetí.
¡Hasta la vista en Hradec!
Blocek
