Tentokrát proti zákazu maskování při demonstracích, pomyslí si spořádaný občan
vida včerejší
protest v rámci
Týdne nepřizpůsobivosti.
Ani ho to zvlášť nepřekvapí. Mládež je přece zkažená, lehkomyslná, nezralá a nemoudrá. Na rozdíl od spořádaných, zasloužilých a životem naučených. Jenže... Nemají ti vagabundi a povaleči náhodou pravdu?
Proti čemu že to vlastně protestují? Nelíbí se jim změna
Zákona o právu shromažďovacím, konkrétně absolutizace zákazu maskování obličejů účastníků shromáždění. Tato změna proběhla přijetím zákona č.
274/2008 Sb., přičemž byla odstraněna podmínka, že zákaz platí jen při probíhajícím policejním zásahu. Jinými slovy, demonstranti nejsou povinni se odmaskovat, jakmile se protest zvrhne a zasahuje policie, ale nesmí se maskovat od samého začátku.
V širších souvislostech nemusí být bez zajímavosti, že ve
formulaci konečného znění měl prsty František Bublan.
Co na tom, jestli se demonstranti můžou maskovat? Inu, tady se dostáváme k jádru pudla. Nejde totiž o nějakou libůstku, na které mají zájem jen extremističtí bojůvkáři, ale ocitáme se na poli základních občanských a politických práv. To zní tuze vznešeně a ušlechtile, ale co z toho má řadový občan? Trojí velmi podstatné a bolestné uvědomění.
Za prvé, že občanskoprávní prameny shromažďovací právo identifikovatelností demonstrantů nepodmiňují a že tyto prameny jsou nadřazené Zákonu o právu shromažďovacím a jeho novelám. Zákonodárce tedy slabší šarží oklešťuje šarži vyšší bez toho, že by mu tato dávala (vyslovenou) příležitost. Takový čin může být sám o sobě sporný a v čase bouřlivé diskuze o libovůli, oportunističnosti a ústavní konformitě vrchnosti zcela jistě žhavý.
Za druhé, že anonymní účast na shromáždění může mít rozličné a velmi pádné důvody. A to odhlížíme od případu prostého karnevalového průvodu, kde maska (dnes už) není prostředkem, ale spíše účelem a podstatou. Ne každý občan je tak chrabrý, aby svůj názor či sympatie svobodně a bez bázně prezentoval celému světu. Přesto má často právo a potřebu se vyjádřit. Proto se kupř. volí tajně. Občan se může opodstatněně obávat odplaty svých názorových nepřátel či vrchnosti nebo třeba negativní reakce společnosti. Přípustnost anonymity tedy umožňuje i těm méně chrabrým projevit svůj názor a nespoléhat se/nebýt odkázán jen na své chrabřejší tlumočníky. Co se z takových odvážlivců s pověřením dokáže vyklubat, můžeme vidět právě teď na vlastní oči.
Za třetí, že je jeho vrchnost packal, co nemyslí ani dopředu ani v souvislostech. Že kašle na ty, kteří by jeho pomoc a ochranu potřebovali. Že ignoruje dění za humny a nedá si ani poradit.
Skutečná sranda totiž nastane, až půjdou demonstrovat muslimky. Bez ohledu na současnou menšinovost k takové situaci jednou bezpochyby dojde. Přinejmenším až se bude jednat o zákazu burek a niqábů. Tehdy se policie — potažmo vrchnost jako celek — zasahující proti protestujícím dámám může dostat, byť třeba momentálně, do nepěkných problémů jakožto pošlapavač svobody náboženského vyznání a jejího projevu. Kdyby se omezenec aspoň na chvilku rozhlédl kolem sebe a vzal na vědomí, že neexistuje jen jeho zalejněné pískoviště, pomyslel by dále a hlouběji.
Je více než ostudné, že je vrchnost zcela lhostejná ke společností handicapovaným a perzekvovaným. Při současné míře tolerance ve společnosti si každý trochu empatický a nezabedněný jedinec dokáže představit, jakou dávku chrabrosti veřejné vystoupení od dotyčných vyžaduje, že odepření možnosti učinit tak anonymně klade nesplnitelné nároky na jejich odvahu a de facto jim znemožňuje uplatnit shromažďovací právo. Je dobře, že se ozval
Fokus Praha sdružující duševně nemocné. Ohradit by se měli i HIV pozitivní, oběti domácího násilí, znásilnění a sexuálního zneužívání, šikany a mobbingu, homosexuálové, transsexuálové, mentálně postižení, pohodní, azylanté a další, nebo alespoň nějich chrabří tlumočníci.
Nikdo není dokonalý, ale ignorace odborné
rady a
doporučení od věci znalejších je další z příkladů bezbřehé neschopnosti a nadutosti nynějších mocipánů.
Kolem a kolem, nevychází z toho jako lempl a darmožrout někdo jiný než ti zpropadení anarchisti a študentíci?
Quousque tandem abutemini, perditi, patientia nostra? Quam diu etiam furor iste vester nos eludet? Quem ad finem sese effrenata iactabit audacia?
Blocek