Blocek

Jak se mi stýskalo! Při pomyšlení na návrat do pracovního kolektivu mě braly radostné křeče a žaludeční vředy jásaly.


Odpoledne byla uzávěrka konceptové fáze projektu. To jest, projekt musel být hotov. Půl hodiny před uzávěrkou scházela více než polovina. Jasně, že to nestihly, když si po poledni rozdělovaly úkoly. Co mě ale vytočilo úplně nejvíc, byla grafická úprava mého kusu. Neúplný koncept jsem totiž jela na otočku odevzdat. Po návratu jsem v mailu našla vyšperkovanou verzi, s barevnými nadpisy, obrázky a serepetičkami. Spolupracovnici, která doposud neodevzdala ani písmenko, se zdála defaultní úprava nehezká. Nezabili byste ji?

Já ji nezabila, prozatím. V pátek je uzávěrka dalšího společného úkolu. Doposud ani písmenko z její strany. V pátek odpoledne budou cucky lítat. Snad to nebude bráno jako rasově motivovaný útok a najde se nějaká polehčující okolnost.

Včera jsem celý den proseděla ve školní kuřárně. Je to kupodivu jediné místo ve škole, kde se dá v klidu pracovat. Zadní trakt je od hlavní budovy natolik vzdálen, že v 0 minutových pauzách tam nikdo nedoběhne. Prváci nemají tucha. Už skoro patříme k inventáři, stejně jako trpasličí uklízečka. Vlastně bylo příjemné sedět na topení a kybicovat těm dvěma u počítačů.

Sice jsem si ze začátku připadala jako němá, ale brzo to přešlo a já se rozmluvila. Jako němá si připadám, když přesně vím, co chci říct, ale nedokážu to. Naštěstí ty dvě už mě znají a tak se ke mně v mých dnech nechovají jako k debilovi. Co si počnu, jestli slepičárnu příští rok opustí?

Ne, nejsem chrt. Jenom nesnáším slepice, co musí natáčet hlavu, protože nehýbou očima.

# posláno e-rasi : 18:30