Blocek

S pánem, co mu moje auto smrdí, jsem strávila celý den. Vlastně to nebylo tak hrozné. Auto jsem předem odsmradila, což byl malý zázrak. O čem si ale celý den povídat? Můžete mlčet, my neděláme nic jiného, povídala máma. Jenže úloha spolujezdce při nenutnosti navigace obnáší právě konverzaci. A tak jsem celý den konverzovala. O čem? To už nevím. Ale ani jsem nad tím nemusela moc přemýšlet. Lehká jízdní konverzace. Přesně, jak má být.


O čem mluví ženy je známo. Drby, klepy, menstruace, láska, manželství, těhotenství. Pochybuju, že je to pravda, ale vešlo-li to tak ve známost, vyvracet to nebudu. O čem mluví muži? I to se dá jaksi odvodit, i když... Možná, že je to právě zvědavost na obsah hlav protějšků, která vede čtenáře blogů k tomu, že tíhnou k četbě výtvorů opačného pohlaví (může mít výtvor pohlaví?). O čem mluví páry, které mají, byť podvědomou, touhu se dát dohromady, není zcela relevantní.

O čem ale mluví muži a ženy v případech, kde je vyloučeno případné spárování? Nabízí se politika, zájmy, shlédnuté kusy, počasí, práce, nadávání, jídlo... To ovšem předpokládá něco společného. O čem mluvit s někým úplně cizím? S kým nemáte lautr nic společného?

# posláno e-rasi : 04:20