Blocek

Po krátkém váhání jsem pro tátu stvořila poněkud neobvyklý vánoční dárek. Stáhla jsem kdejakou budovatelskou píseň a sestavila z nich kolekci čtyř cd.


Váhala jsem, protože i když táta občas hrál budovatelské písně na piáno a pěl z plna hrdla při otevřeném okně, aby naštval sousedy, taková megakolekce je přece jen něco jiného. Může například vyvolat vzpomínky jiné než veselé, což je u vánočního daru pochopitelně naprosto nevhodné.

Dárek však byl přijat s nadšením. I babička musela poslouchat. "A poznáváš tuhle?" "Přijde mi, že to všecko znám. Buď jsou všechny stejné, nebo si je pořád pamatuju. A hele, u téhle bych si i na slova vzpomněla."

A je to tak. Ty písně jsou mor. Stále ještě je mám v počítači. Tvoří asi desetinu všech mých písniček, takže v režimu shuffle přicházejí na řadu docela často. Zjistila jsem, že už je ani nevnímám a nepřeskakuju je jako zpočátku. Zavrtávají se do mého podvědomí, takže u některých už znám slova, vím, kde přijde skřípnutí jehly na původním elpíčku.

Většina těch radostných, hrdinských a optimistických písní je mi neznámá. Jen s Kupředu levá si spojuju ranní zprávy v sedm hodin. Zprávy připravil a četl Zbyněk Merunka. Pro odběr plynu a svítiplynu platí stupeň tři. Konečně jsem objevila, co zač byla pohřební umcacárna, kterou vyhrával obecní amplion před našimi okny alespoň třikrát dokola. Ovšemže Pochod padlých revolucionářů, co jiného taky zahrát zasloužilým bolševikům.

Mor nejsou ale jenom budovatelské písně. Ty jsou naštěstí dneska už tak směšné, že se těžkou stanou oblíbeným hudebním žánrem. Ale co třeba tendenční seriály a filmy? Kolik diváků má po letech takový Major Zeman nebo Žena za pultem, nahání hrůzu. Všechna ta mládežnická díla, jejichž reprízy není možno vynechat, protože patří k dětství a mládí. Pochybuju, že jejich kvalita vyvažuje infikovanost. Neznám je, do mého dětství naštěstí nepatří. Za to jsem vděčná. Stejně tak si nikdy nebudu prozpěvovat nablbé popíky z 80. let. Či snad dokonce podporovat kšefty jejich protagonistů koupí přežvýkaných bestoffek.

Ten, kdo by si z nostalgie pouštěl nacistické propagandistické filmy a prozpěvoval tehdejší popěvky, by byl považován za idiota. V lepším případě. Hrozím se, že nostalgie v mnohých případech setřela mor komunistické ideologie úplně.

Pokud přece toužíte po troše nostalgie, zkuste:
Hudbou k budování socialismu (bohužel ne všecky skvosty jsou dostupné)
Rudoarmějec (dtto)
SovMusic.ru (i pro ty, kdo neovládají bukvice)

# posláno e-rasi : 21:30