Sníst brouka voškliváka? To není žádné hrdinství, pane. To máte jen dobrý žaludek!
9.02.2006
Jak začíná válka?
Jakýmsi zázrakem jsem přesně před rokem napsala příspěvěk Jak poznat, že nastal čas vzít nohy na ramena? Připadal mi přespříliš paranoidní, takže jsem ho nepublikovala. Po roce se ale zaobírám stejnou myšlenkou. Ostatně se mi čím dál časteji stává, že si tu googluju, jestli jsem tím či oním už někdy zabývala. Nedobré to znamení.
Ale k věci. Z událostí posledních dnů a humbuku kolem nich mě opět přepadají paranoidní chmury. Před rokem to bylo po cestě na rodinné setkání, na které dorazili účastníci ze čtyř států, takže šlo o meeting vpravdě mezinárodní. Tehdy jsem si uvědomila, že pokaždé, když přejíždím nějakou hranici, oklepu se. Nejspíš už se toho nikdy nezbavím, stejně jako instinktivního otřesu, když mě mine policejní hlídka bez toho, aby mě zastavila.
Byla jsem ráda, že je možné být za hodinu přes hranici. Pryč. Že tři hodiny daleko žije v jiném státě někdo z rodiny. V případě nouze bych u něj našla útočiště, přestupní stanici při úprku přes polovinu kontinentu, přes půl světa. Možná to přeháním, ale kdo ví, jestli to kdy nebude potřeba. A jestli vůbec takové šance dokážu využít. Jak se pozná, že nastal nejvyšší čas pláchnout? Dá se to vůbec poznat?
V minulosti milióny lidí nerozpoznaly, že je všechno v pytli, a propásly poslední okamžik. Nevěřily, že může být hůř a hůř. Kde to ale začíná? Kdy nastane onen okamžik? Jaká míra buzerace je přespříliš? Jaký vychcaný blbec se musí stát představitelem státu? Jaká záminka se najde?
To byly otázky, které jsem si pokládala, ale dodnes na ně neumím odpovědět. Jen formulaci jsem vyostřila. Jak začíná válka? Existují všelijaké krizové a evakuační plány, pěstují se (vlastně nevím, jestli i dnes) branná cvičení. To je ale všechno pro případ, kdy už je pozdě. Existuje něco jako válečná prevence?
Loni mě ani nenapadlo, že bych neutíkala, ale zůstala. Co žene agresora, si celkem dovedu představit. Nastaly už situace, kdy jsem měla chuť někomu rozbít držku. Vyvolá to na druhé straně stejnou touhu? Nebo zatvrzelost, v níž si raději nechám rozbít držku, než abych ustoupila?
Komentáře
Povídejte...