Blocek

Opět mě překvapila ta žlutá záplava všude kolem. Zatím jsou to jen poupátka, ale přesto. Vydala jsem se do města, abych v knihovně ukořistila poslední volný exemplář knihy, za kterou se mi nechce vyhazovat peníze. Měla jsem v úmyslu něco zvěčnit, chodím tudy rok a nemám jedinou fotku. Jenže jsem si zapomněla foťák. Ještě že tak. Spustilo se krupobití, domů jsem se vrátila pobitá a mokrá. A to jsem se ráno kulmovala!

Poprvé se mi téměř podařilo sundat cyklistu. Vlastně tři jednou ranou. Když jsem vyrážela, projížděli kolem školáci. Nevěděli nic lepšího, než mlátit zaparkovaným autům do zrcátek. Nic jim nevadilo, že se za nimi šourám. Tak takhle tedy došlo k vyvrácení mého zrcátka onehdy! Já vám dám, vandalové. Vytroubím vás do trenek. Malinko jsem na tě tútla. Úplně to stačilo, aby se leknutím skoro ... zřítili s kola. Jen bych si teď asi měla víc hlídat zrcátka.

Školáci se nejeví jako nebezpečný druh jen mně. Všimla jsem si, že po poledni stojí ve dveřích sámošky sám vrchní manažer a hejno koupěchtivých školáků dávkuje. Původně jsem ho měla za podezřívavého rasistu. Pak se ukázalo, že ani blondýnky nemá v oblibě. A jak se ukázalo, není to obvyklé jen v téhle sámošce. Školáčci podle všeho kradou jak straky.

# posláno e-rasi : 18:30