Blocek

Malý bílý skřet, se kterým trávím tolik času a který se stal nepostradatelným, mě zase zradil. Zřejmě mu působí potěšení vracet se z prázdnin porouchaný. Tentokrát to vypadá na drahý špás.

Už nějakou dobu si občas tak chroustal a tikal, ale když došlo na vyšetření, tvářil se zdravý jako řípa, až jsem se podezřívala, že trpím halucinacemi. Dneska ráno jsem ho už nenastartovala. Asi už jsem velká holka, protože jsem do něj vztekle nemlátila a nerozbrečela se. Zcela racionálně jsem usoudila, že napřed je třeba zajistit náhradu a pak vyhledat odbornou pomoc.

Náhradu mám do prozatím do pátku. Není to úplně ono, ale lepší než drátem do oka. Odborníci si porouchance nechali, aby zjistili, co mu schází. Ani jedna z možností nezavdává k veselí. Na druhou stranu nezbývá čas na nějaké smutnění.

Plyne z toho poučení, že zálohování není nikdy moc. Ovšem pokud se zálohy v pořádku vypálí. Někdy se v toasteru spálí a nejsou pak ani trochu poživatelné.

# posláno e-rasi : 23:10