Blocek

Byl jednou jeden chlapeček. Jmenoval se dost divně, ale jinak byl docela obyčejný. Moc toho nenamluvil, takže nikdo nevěděl, co se mu pod jeho andílkovskými kučerami odehrává. Přestože se mračil jako fízl, byl dobrosrdečný. Ve školce se dokonce nechal majznout cihlou do hlavy.

Chlapeček vyrostl, stále toho moc nenamluvil, ale uměl krásně zpívat. Nejspíš to odposlouchal od death metalových zpěváků. S dobrotivými salesiány se chlapeček vydal na zkušenou. I zalíbilo se mu ve světě a rozhodl se zůstat. Taky se mu moc nechtělo na vojnu, zase se nechat šikovat jako ve školce. A tak se vydal do země, kde měli profesionální armádu, a usídlil se tam.

Léta šla a chlapeček už vlastně chlapečekem nebyl, vlasy mu zešedivěly. Uběhlo tolik let, že mu v té zemi řekli, chceš-li, staň se řádným občanem. Tehdy se chlapeček začal rozmýšlet. Odkud jsem přišel? Kdo jsem a kam jdu? Nebylo to jednoduché rozhodování. Hrozba vojny mezitím pominula a změnily se i jiné poměry. Chlapeček usilovně přemítal, co všecko jeden papír představuje a může představovat. Co pro něj znamená a jestli může změnit jeho život. Jeho samotného. Co by si vlastně přál. A přitom byl šťastný, že má na vybranou, dokonce z tolika možností.

# posláno e-rasi : 15:30