Sníst brouka voškliváka? To není žádné hrdinství, pane. To máte jen dobrý žaludek!
28.03.2005
O putování
Zase se mi zdají prapodivné sny. Jsme třeba na výletě, jdeme po polní cestě a polední slunce do nás paří. Dojdeme do vesnice, občerstvíme se u kiosku a dáme si saunu. Pak jdeme dál a za vesnicí se boříme po pás do sněhu.
Jestli s námi na výletě byla sestřenice, nevím. Asi jo, protože ve skutečnosti patřila k výletní skupině. Vzpomněla jsem si na ni a napadlo mě, že mi vůbec neschází. Že mě nikterak zvlášť nezajímá, co dělá, jak se má. Přitom jako děti jsme se dost spolčovaly. Mám totiž jen dvě sestřenice. Teda tři, ale ta třetí je asi o 14 let mladší, takže se nepočítá. Zato brantranců mám dvakrát tolik. Na podzim jsem ji letmo potkala u báby, kam jsme obě doprovázely své otce. Prej hraje na tahací harmoniku a studuje cosi náročného, co ovšem u jejího otce nedochází uznání.
Představy tatíků o budoucnosti dcer je kapitola sama pro sebe. Vycházím z toho ještě dobře. Kupříkladu má jmenovkyně z Hanspaulky má svou politologii na talíři, kdykoliv se s otcem potká. Jako by některé obory měly zůstat výhradní doménou mužů. A naopak. Proč k technické univerzitě v zapadákově přifařili fakultu psychologie, aby okolí netrpělo?
Ale zpátky k výletníkům. Bývalo zvykem, že se nás matky v létě snažily alespoň na týden zbavit. I vyslaly nás s tatíky na čundr. Zábava to byla spíš pro ně, protože se mohli vrátit do časů, kdy spolu jezdili na čundry. Jako děti jsme těžko snášely nejistotu, kde budeme večer spát, jestli přestane pršet a uschneme-li vůbec kdy.
Bylo to ale mnohem dobrodružnější než nudně ospalé prázdniny u nějaké babičky nebo angažované pionýráky. Každý den se ukládat ke spaní jinde, nadivoko. Budit se štěkotem srny či pohraničníkem, který nás po třech dnech pochodu opuštěnými horami dostihl na mopedu. Pít čas z opravdového jahodí. Sjíždět kopec jako živá brzda žebřiňáku.
Domorodci se na nás často dívali značně podezřívavě. Snad že nás měli za tuláky profesionální a báli se o své slípky. Nebyl ovšem důvody, protože jsme se krmili převážně cuketami. Jednou celou dobu. Tenkrát, když jedna žárlivá matka trvala na své účasti. Tendejší putování pro ni muselo být hororové, protože už se víckrát nepřidala.
Komentáře
(ježíš / e-mail / www) 30.03.2005, 21:56:06
srnky štěkají?
(e-rasi / e-mail / www) 30.03.2005, 22:10:16
no. a jak!
Povídejte...