Blocek

Znalost mezikulturní komunikace jako nástroj pomsty

Dnešek byl veskze radostný. Nádherné počasí, hladký průjezd dopravní zácpou, bezmezný pocit zadostiučinění z pomoci bližnímu, světlo dlouho do večera.

Stále ještě huhňám a občas se rozkašlu, div neudusím, ale horečka přešla a je mi den ode dne líp. Škoda, že kampaň končí teď, když jsem přivykla brzkému vstávání, pracovnímu tempu a pronikla do nejzapeklitějších tajů daňového systému.

Přeháním. Zas tak báječné to nebylo. Ptát se na bezdomovce na rodné číslo jeho bývalé manželky a pak čekat, jestli se mu podaří se dobýt k ní do práce, aby ho zjistil, není zrovna blaho. Obvolávat pojišťovny, jestli u nich nebožtík náhodou nebyl pojištěný a jakou měl pojistku, je taky dost úchylné.

Přepočítávat alimenty z miliónů dinárů a poslouchat nářky, že ve Francii a Švýcarsku nejsou tak přísní a hrabiví, je otrava. Tak proč jste tam nezůstal, pane? Neumíte zabučet, když se vám šéf snaží vyjít vstříc? Proč jste si už podruhé nepřinesl potřebné podklady? Sám si plýtváte časem a moc mě neserte nebo vám podám ruku. Měla jsem sto chutí to fakt udělat. Čistě ze zlomyslnosti, s vědomím, že by se jeho nejhorší obavy vyplnily. Neudělala. Jeho odchod mě odzbrojil: tak dík, zlato.

Ale radost staroušků, kteří se dozvěděli, že je pohřební pojištění odečitatelnou položkou a dostanou proto zpátky nezanedbatelný přeplatek, leccos vyváží. A dárkový šek od berňáků koneckonců taky potěší.

Závěr byl tragikomický. Pro Lachtana přijel taxík a čekal před barákem. Dědoušek, co se šoural rychlostí metr za minutu, k němu vystartoval. Když zjistil, že se mýlil a taxík není jeho, šoural se zase zpátky. Bylo nám ho líto, ale taxikář by ho místo Lachtana stejně nevzal.

# posláno e-rasi : 19:30