Blocek

Čirou náhodou jsem potkala opravdového, živého Valentýna a nebylo 14. února. Vlastně na něm nebylo nic výjimečného, snad kromě toho, že se kdekomu lepil na prdel, ale nikdy by mě nenapadlo, že se tak někdo opravdu jmenuje.

V sobotu jsme si udělaly dámský večírek. Napřed večeře v hospodě vyhlášené dobrým kuchaře a neurvalou obsluhou. Nezklamali. Jídlo bylo vynikající a při objednávce kafe po jídle se nás vrchní chtěl vyhodit od stolu. Že prej ho potřebuje pro další hosty. Ani nápad, útratu jsme udělaly, tak si posedíme.

Markétka se stala tetičkou. Měla z toho náramnou radost, kterou kalilo jen to, že se to dozvěděla s pětihodinovým zpožděním od novopečené babičky a další dvě hodiny čekala na oficiální zprávu od tatínka.

Po jídle jsme se odklidily k Lachtanovi domů, kde jsme s její mámou čučely na jakousi nablblou svatební show. Je svatba skutečně tak drahá záležitost, aby kvůli tomu bylo nutné trapčit v telce? Bylo ale moc brzo na to, abychom se přesunuly rovnou do dancingu. Když jsme se tam kolem půlnoci konečně dostaly, ukázalo se, jakou výhodou je být v takovém podniku štamgastem. Barman nám ochotně posloužil jako šatna, představil nového kolegu, odehnal dotěry a po zavíračce nás velmi jemně nasměroval k domovu.

Markétku jsem v pět ráno na opuštěném carpoolovém parkovišti předala jejímu příteli, který zrovna mířil domů z kulečníku. Myslím, že si mě skutečně oblíbí, když jsem jediná, kdo mu ji pokaždé vrací v pozměněném stavu. Jak dopadl Lachtan, kterého jsme vysadily přede dveřmi po té, co jsme ujely jejímu bývalému před nosem, snad lepší nevědět.

Jenom škoda, že to celé mělo nahořklou tečku. Na kecy o nebezpečích nočního života skutečně zvědavá nejsem. Ostatně jsou lautr k ničemu. Zvlášť, když přichází takový svátek.

# posláno e-rasi : 01:50