Někdy se divím, jak je možné, že celebrity žalují bulvární plátky pro každý klípek, ale 'odborníci' si můžou vykládat, co chtějí, a ještě jsou za to ceněni. Shlédla jsem dokument o Polibku Gustava Klimta. Některé populárně-naučné dokumenty jsou na mě příliš bulvární. Niť na něm nenechali suchou. Proč je nutné vědět, kdo byl předlohou toho obrazu? Co je mi po Klimtově sexuálním životě? Ten cyklus se přece jmenuje Private Life of a Masterpiece a ne Private Life of a Master. Že obrys těch dvou vypadá jako falus, napadne každého, kdo ví, co je falus. Že se líbají nějak divně, pozornému divákovi taky dojde. To přece není žádný vědecký objev, že ta ženská uhýbá. Zlato hábitů skutečně evokuje ravenské ikony, ale k tomu stačí je znát a dát si dvě a dvě dohromady. Nakonec měl Klimt pravdu, že o svých obrazech nebude nic říkat, že všecko řeknou samy.
To díl o Rodinově Polibku byl něco jiného. Pokud si tak matně vzpomínám. Ale z Klimtova jsem nebyla zklamaná jen já. [...]
This is a series comfortable with its own intelligence, one that understands what the word "masterpiece" actually means, and one that never fails to find a narrative thread in its accounts of great art. It is not entirely immune to criticism, however. Gustav Klimt's The Kiss might well stand as testimony to the artist's dedicated pursuit of women, even while he was unable to cut the maternal apron-strings. But the film promised an examination of how a great, "infinitely mysterious" painting has become subsumed within the souvenir industry and how, in the process, our perceptions of it have been altered. The documentary then proceeded to do no such thing [...]
Blocek
