Blocek

Třikrát hurá! Vybrali si mě a všecko dobře dopadne. Mám radost jako dlouho ne, obrovský balvan mi spadl ze srdce. Skvělému léto už nestojí (skoro) nic v cestě. Děkuju za všechny uškrcené palce.

Před čtrnácti dny jsem konečně dostala pozitivní reakci na svoje žmundrání a byla pozvána na pohovor. Po patnácti ranách mimo konečně zásah, potopeno. Jásala jsem, ale potichu, abych to nezakřikla. Vrátilo mi to chuť pokračovat. Už zase mě začaly chytat zaječí úmysly. Utěšování, neboj, dobře to dopadne, nefungovalo a já vyšilovala.

Na místo jsem dorazila včas, v naleštěných botách, s tlustým portfoliem pod paží a neorvanými nehty, což mě stálo větší úsilí než všechno ostatní. Paní šéfová byla sympatická, baba z personálního silně odměřená. Však mi taky dala jasně najevo, že má pochybnosti. Na rozloučenou mi paní šefová u výtahu pověděla, že i kdyby to u nich nevyšlo, jistě se chytím jinde. A jéje, místní varianta "my se vám ozveme", říkala jsem si.

Měli se ozvat začátkem týdne. A dneska pořád ještě ticho po pěšině. Začala jsem pochybovat, začátkem kterého týdne že to mělo být. A pak se to stalo. Na konci pracovní doby mi baba zavolala, že mě berou. Chuděra máma se lekla, že se mi něco stalo, když jsem jí tak nenadále volala. Jiní věděli, co jedině může můj telefonát znamenat.

Teď už zbývá jenom dokopat všechny formuláře, smlouvy, návrhy, popisy, schvalovací procedury a byrokracii a prázdniny můžou začít. Doufám, že začnou báječně a v Polsku. Víc si přát nemůžu.

# posláno e-rasi : 16:30