Blocek

S pěkným počasím vylézají z děr všelijká individua.

Např. pod mostem a u divadla stojí pravidelně za bukem schovaní policajti s radarem. Dokud se neoteplilo, schovávali se za kamny.

V sámošce u mrazáku mě oslovil spasitel duší. Jestli bych prej někdy nechtěla přijít k nim do kostela. Měl nejspíš dobrý odhad, že bych mohla být potenciální ovečka. Mírně uválená, s psí konzervou v košíku, nerozhodně přešlapující u regálu s pivem. Nemám je ráda, jsou dotěrní jak agenti s teplou vodou. Kromě toho mi maminka říkala, že se nemám bavit s cizími lidmi. Jedinou účinnou strategií, jak je bez prodlení odpálit, je zeptat se, kteří že to oni jsou, a dodat, že kdyby byli od konkurence, hnedle bych s nimi ráda pohovořila.

Pro pivo jsem se stavila po cestě ze železářství, kde jsem sháněla panty na dvířka od kredence. Povedlo se mi totiž zlomit železný pant. A přitom jsem se na dvířkách ani jednou nevozila. Kolik věcí člověk nedělá, protože by se mohlo cosi stát. Ono se to přitom stane i bez jeho přičinění. Na dvířkách se nevozí, na židli se nehoupe, hlavu ani ruku z okýnka nevystrkuje, opatrně smrká a nepopotahuje, nepije uhřátý...

# posláno e-rasi : 00:45