Blocek

Na známý nápěv Konec světa nastal, koledu přichystal.

Mám nového kadeřníka. Do party už mi schází jen zubař. K růžovému pulóvru jsem si koupila růžové boty. Rozhodla jsem, že jsem dostatečně zralá. Růžová je barva selat. Polibte mi prdel, já jsem dáma. Řídím si kostým.

Ve vyprávění vtipů moc dobrá nejsem, ale vyprávět kreslené vtipy je zhovadilost. Hudební nadání též postrádám, ale přesto mi lyrická anglicky zpívaná mezihra, v níž neví, kam jede, byla povědomá, nelenila jsem tedy a vygooglila si ji. Nebo se přece pletu?

Obecní blb, ubohý Zlozvyk je po smrti. Dvouhlavé Anuši jaksi ušel jeho noční epileptický záchvat. Konečně se ho tak nadobro zbavila. Její pokusy o totéž před třiceti lety měly za následek jeho postižení. Po smrti je i pan Kořala, zcela překvapivě se uchlastal. Prohnilá obec.

Novými kultovními postavami se po promítání padesát let starého rodinného videa stávají jednoznačně Kamil a teta Žeňa, ačkoli ani jeden není z přízně. Dovedete si představit, že svým známým napíšete, že schvalujete, že jejich země byla vojensky obsazena, že si to zasloužili?

Pochopitelně, každý muslim si přeje, aby celý svět byl islámský, aby celý svět byla jedna islámská umma. Nevidí si do huby, napadlo mě při poslechu pondělního odpoledního dokumentu na BBC . Imán z Mali či Mauretánie kritizoval Ameriku, že celému světu vnucuje své hodnoty a kulturu.

Z VyVolených mi stačil pohled na dřevorubce v miniplavečkách. Jsou i jiní Vyvolení, mnohem zajímavější.

# posláno e-rasi : 13:20