Dubito ergo protestor
Měla jsem cestu do města, tak co bych se
nestavila. Pochyby mi stačí. Pochybuju, že policie při zásahu v Mlýnci a okolí nepochybila. Pochybuju, že můj majetek by chránila se stejnou vervou a/i před někým jiným. I kdyby jejím jediným pochybením byly lži do médií, lhát se nemá. Ani se vykrucovat. Načesala jsem tedy kýbl višní a vyrazila.
Na Andělu u plánu metra radila letitá dáma alternativně vyhlížejícímu párečku. V trafice na Letenském náměstí měli vyprodané všechny lístky na tramvaj. Za rohem čekali protestanti na přechodu na zelenou. Na kraji davu jsem potkala Davida. Přihlásila jsem se k němu a chvíli jsme se bavili, přičemž se ukázalo, že ve mně poznal někoho jiného. David je něžný chlapec. Z kapsy vytáhl píšťalku a mezi pliváním pecek pískal. Višně se ukázaly jako ne úplně dobrý nápad, vzhledem k jejich reakci s většinou nápojů. Bublanina by byla vhodnější. Pro příště.
Stála jsem v davu a vůbec mi to nevadilo. Od pódia jsem byla asi stejně daleko jako v Chorzówě. Nikdo mi nedupal po nohou, netlačil mě batohem do břicha a lokty do žeber. Až na ojedinělé výjimky byli všichni velmi něžní. Vlastně se ten mnohohlavý dav choval slušněji než osazenstvo dopolední tramvaje a podvečerního metra. Jakýsi procházející mi dokonce zavoněl. A na to jsem vysazená. Zahlédla jsem několik známých a několik povědomých tváří. Řečníci vesměs opakovali, co už jsem četla. Proto mi ani nevadilo, že jim občas nebylo rozumět. Jenom pokyny mohly být líp slyšet. Auta vyjíždějící z tunelu troubila s sebou a smažky, feťáci, tuc-tuc vymaštěnci a jiný asociální odpad to ocenil i od yuppieka v kabrioletu. Úsměšek vepřové hlavy za oknem vyprovokoval pár vajec k letu.
Myslím, že tahle situace je pěkný průser. Akce jakési minority a reakce policie na ni totiž dokázaly nevšední. A to to obě strany odmítají politizovat. Veřejnost se zajímá o politiku, zákony, řízení státu. Má nutkání se k tomu vyjadřovat, zastávat vyhraněné postoje, angažovat se. Ti samí, kterým je obyčejně všechno putna, nemontují se do ničeho, natož aby měli vlastní názor. Bylo by pěkné, kdyby jim to zůstalo. Jenže se obávám, že prázdniny a dovolené skončí, do televize se vrátí zprávy o státním rozpočtu a dalších předmětech, na které není tak snadné udělat si názor jako na nějakou párty, přijdou každodenní starosti a kapacita vyhrazená občanské angažovanosti bude vyčerpána. Do roka se zapomene, natož aby se při volbách vyvodily důsledky. Proto bych uvítala, kdyby nějaké noviny nebo televize do svého to-do-listu k předvolebnímu speciálu přidaly přehled všech průserů. Vládních, opozičních, jednotlivců. Pochvalu za podařené kousky si v předvolebních agitkách obstarají sami. Snad si pak čtenáři vzpomenou na své někdejší rozhořčení a předsevzetí, že jim to u voleb spočtou.
Blocek