Blocek

Malí kudrnáčci hravě poletují nad zlatou zemí. Je léto a celičká skálata kvete. Tyrkysová čakolínka, purpuroví flivové... Skutečný ráj.

Chakaya se směje a tančí v zeleném slunci. Lenivě mává křídly a křižuje skálatu. Cestou vrazí do mnohotvárného prutíka a společně plachtí vesele dále. Zpívající duhoví friksíci víří kolem nich. Je léto a tak každý tančí. "Léto je tanec," říká Chakaya.

Kosmická loď na chvíli naruší radostný tanec. Chakaya s údivem zírá na podivuhodné bytosti vystupující z lodi. Jedna z těch malých bytostí se mu líbí. Velké oči, malý nosík, dva ocásky, tisknoucí v rukách vlňaté zvířátko. Chakayovi připadá jedinečné. Než se velké bytosti nadály, vtáhlo jeho osm rukou tvorečka do veselého letního tance. Stvořeníčko se napřed leklo, ale pak se šťastně smálo. V Chakayově náruči nad zlatou zemí... Sem a tam.

Bytosti zůstaly na Chakayově planetě. Jsou vskutku šťastné. Tančí s mnohotvárnými prutíky a zpívají s duhovými friksíky. Staví si nudně šedé příbytky. Chakaya nemá šedou rád, purpuroví flivové nabarvili v noci domy na růžovo. "Růžová je pěkná, růžová je štěstí, růžová je letní tanec," říká Chakaya.

A pak přichází podzim. Jednu noc pomřou tyrkysová čakolínka a purpuroví flivové. "Podzim je smrt," říká Chakaya. Nové bytosti chtějí pořád dál tančit. Chakayovi to nevadí. Už cítí blížící se změnu. V noci se z jeho jemných prstíků vyklubou ostré drápy, v tlamě mu rostou ostré špičáky. "Podzim je jídlo," říká Chakaya a pomalu se krade k novým bytostem.

(Amber van der Meulen: Zomer is dansen.)

# posláno e-rasi : 15:15