Blocek

Mít osobní sekretářku je moc šikovná věc. Zvláště takovou, co zná vaše přání. Jen toho odpočinku mohla naplánovat víc. Po dovolené se necítím vůbec odpočatě a přitom jsem nestihla spoustu toho, co jsem stihnout chtěla.

Byly to moc pěkné tři týdny a myslím, že jsme si je užili bez toho, že bychom se nějak trápili. Nebo snad jo? Je s podivem, co všechno se může změnit a co zůstává stejné.

K dovolené patří samozřejmě i kultura. Na Miami Vice jsem se nudila k smrti. Saudek mě poněkud zklamal. Fotky z divokých večírků už takové bývají. Nejvíc jsem se nasmála ve Valdštejnské jízdárně. Jednak zmršené chloubě, jednak rozporným popiskům, jednak zrcadlové podlaze na hajzlících.

Stihla jsem potkat Erbena, Trautenberka a Indiána. Erben se na venkově schovává před rodinnou tragédií a zároveň se řítí do další. Ráda bych se mýlila. Trautenberk zplodil na stará kolena syna, což mu ovšem nikdo nevěří. Zešedivel, narostlo mu bříško a jeho žena se neusmívá. Indián čeká na bohyni a je nad očekávání v pohodě.

Po dlouhé době jsem dostala hysterický záchvat. Ten červnový, kdy jsem hledala papíry od auta, byl proti němu čajíček. Dost mě rozhodilo podezření, že moje hysterie má co do činění s mámou. V sobotu večer jsme se ošklivě štěkly. Udělalo se mi z toho zle. O to horší je, že stále trvám na tom, že jsem byla v právu.

# posláno e-rasi : 21:00