Blocek

Přituhuje. Vítr duje stále mocněji. Tak mocně, že v obcích překračuje povolenou rychlost. Letní řidiči zase počet otáček. Předem mnou i za mnou baletí, dvoustopí slidují. Z důvodu piruet hlásíme zácpy delší deseti kilometrů.

Na recepci je spousta lidí. Někdo jim ukazuje vedlejší archív. No vida, asi nějaká návštěva. Dobré ráno, přijďte prosím do kantýny, strká hlavu do dveří pán v modrém mundúru. Už letím. Že by školení bezpečnosti práce od hasičů?

Kdepak, ta dáma před slehnutím je státní zástupce. Nápis na hrudi hasičů není jméno sponzora a za opaskem nemají sekyrky, nýbrž pistolky. Některým to připadá sexy. Někteří se bojí, že nebudou puštěni po obědě domů a neoklíčení spolubydlící se nedostanou do baráku. Někteří předstírají vyvedenost z konceptu bránící práci. Někteří soucítí s jediným přítomným ředitelem. Měli přijít včera, to jich tu pobíhalo všech pět. Někteří podezírají jiné z udavačství. Někteří se bojí o svou mzdu. Někteří se hotoví hledat si nové místo. Kolik přítomných, tolik rozličných reakcí.

Úderem dvanácté polednice i se svými pacholky mizí. Puch síry a žluči zůstává.

# posláno e-rasi : 22:22