Blocek

a ještě chvilka. A ještě chvilička. Už to skoro bude. Už... ještě ne. Ještě chvilinku. Ještě se chvilku necháme napínat, ne? Nééééééé.

Už měsíc přemýšlím, jak tu mizérii nějak odlehčeně podat. Jenže hranice vtipnosti byla překročena už dávno. Na napínavosti také pozbyla. Zbývá jen mizérie mizerná.

Očekávání potomka by měla být veskrze radostná událost. I pro okolí. V případě těhotenství mé šéfové jde o čistou mizérii. Nejen, že miminko není úplně v pořádku, ale šéfová je od Vánoc na předčasné mateřské. Už měsíc jsem tudíž bez dozoru, což se nedalo před školou příliš dlouho tutlat. Někdo by to nazval závratným kariérním postupem, ale na to se nehraje. Bohužel.

I přes ujišťování pana majitele, že si mě rozhodně chce ponechat, i přes sliby, kdy šéfové náhradník nastoupí, začínám urychleně hledat nové místo. Škola náléhá a pánům manažerům není co věřit. Klubou se z nich ostatně pěkní ptáčci, co serou do vlastního hnízda.

Posledním z řady povedených kousků je páteční vylétnutí ze znečištěného hnízda. Kde se uhnízdí, ještě nikdo neví. V tomto případě musím připustit, že to napínavé je. Jsem zvědavá, kam půjdu zítra do práce.

Vcelku vtipná byla i páteční prezentace našich stáží druhákům, šťastným to bytostem, které stále ještě žijí v přesvědčení, že jejich vlastní stáže je ukrutně daleko. Škola se opět vyznamenala a letošní sdělování zkušeností zorganizovala ještě hůř než v předcházejících dvou letech. Mistrovský, ba přímo eskamotérský to kousek.

Zaobírám se myšlenkou, je-li možné někoho zažalovat za ušlé studijní body. To by bylo konečně něco z gruntu vtipného a napínavého.

# posláno e-rasi : 23:55