Blocek

Během následujícího měsíce a půl mě čeká spousta ouřadování, ale taky spousta volného času. Začínají letní prázdniny. Mám já to kliku!

V pondělí jsem se skutečně vrátila do práce. Předcházelo tomu sobotních 40 minut klení a sakrování, když jsem cpala svůj bicykl do auta. Moje auto nemá kufr a kolo nejde rozmontovat, tolik na vysvětlenou. Ale když jsem ho takto dopravila tam, muselo to jít i nazpět.

V pondělí jsem uvoněným tempem během deseti minut dojela do práce. Krásná budova s vysutým proskleným výtahem. Ovšem prázdná. A nekuřácká, což je při 14 kuřácích v šestnáctičlenném týmu poněkud nepříjemné. Od vedení jsme opět vyslechli jeden z projevů o skvělé a týmové budoucnosti.

Na úterý si každého pozvali na pře/přijímací pohovor. Upozornila jsem, že se mě kolektivní vyhazov netýká, což je v souvisloti s úředními obstrukcemi pozitivní. I kvůli platu, samozřejmě. Nashledanou prvního března.

Ve středu jsem se pilně připravovala na čtvrteční povohor. Dámy byly sympatické, ale ukrutně zaskočené. V kombinaci s necelou půlhodinou, kterou to trvalo, jsem dnes neočekávala dobré zprávy. Naštěstí jsem se zmýlila. A mámě nepřivodila srdeční zástavu.

Jo, jsem dobrá! Anebo budím soucit na potkání? Není to fuk?

# posláno e-rasi : 01:00