Blocek

Půl týdne v chládku. První den v chlazeném autě, druhý den ve vymrazeném sále. I přesto tam bylo pěkně horko.

Wilmen je neposedný ostrý hoch, a proto odcházel po nezdařeném pokusu o útěk za uširvoucího křiku krkavčí matky v poutech. Kolegyně se rozplakala. Mě dojal více osud Merta.

Mert je chlapeček, co měl o hodně staršího a o trochu mladšího bráchu. Když mu bylo pět let, utekla jeho maminka před tatínkem do azylového domu a Mert ji od té doby neviděl. Půlku života.

Tatínek ho s malým bráškou poslal na tři roky k babičce. Zatímco byl u babičky, zplodil tatínek další dvě děti, s jejichž matkou se rozešel. Pak si přivezl Merta od babičky, ale brášku tam nechal. Mertovi se po něm moc stýskalo, ale nikdy ho nenavštívil. U tatínka bydlel Mert další tři roky. Tatínek měl samé dluhy, tak pořád jenom pracoval a Mert byl sám doma. Takhle to dál nejde, řekl si tatínek a rozhodl se Merta zbavit. Ať se stará maminka, já mám dvě nové děti.

Ale maminka, stále se ukrývající před tatínkem, si pořídila nového Merta. Ani maminka ani tatínek Merta nechtěli. Tatínek vyhrožoval, že jestli si maminka Merta nevezme, vysadí ho někde v polích a děj se vůle boží. Maminka plakala, že už Merta už oplakala.

Jak to s Mertem dopadne? Půjde do děcáku. Anebo v lepším případě k pěstounům. Rodičů se ale nezbaví až do plnoletosti. Doufám, že je, až povyroste a zesílí, shodí ze schodů.

# posláno e-rasi : 22:00