Blocek

Notus vyráží na mokrých křídlech, ve strašlivé tváři zahalený smolnou temnotou. Od sobotní noci hřmí. Za zvuku sirén se nad kanálem s plavcem klene duha. Vítej, říjne.

Rozlučku s tažnými ptáky jsme oslavili expirovaným Smirnoff Ice a vystydlými karbanátky. Ódy byly mírně závistné a vtipné. Elfská princezna odlétá do teplých krajů a můj oblíbený roztržitý imobilní soudce jde čiřikat byrokratům.

Jeden rozruch jsem prospala. Druhý jsem si užila maximálně. Byla bych i na maximum, ale neměla jsem při sobě žádné osvěžení. Dvou a půl hodinovou cestu mi byl čert dlužen. Přitom je celkem logické, že kufřík na kolejích nebude bombový, ale ukradený. Pro paranoika ze sedmnáctky či devítky je vytíženost zavazadlového prostoru nepochopitelná.

Pamatujete si na Wilmena? Uběhlo čtvrt roku a je tu zase. Tentokrát sám. Žádní dědečkové hrozící holí, žádné kvílející krkavčí matky. Jenom Wilmen v ústavním mundúru. Radši by do vězení. Vypadá utahaně. Mariňácký výcvik dá zabrat.

Odkládám ušmudlanou náprsenku a nandávám si bryndák, chabou to ochranu při krmění lžičkou.

# posláno e-rasi : 21:00