Blocek

Během března jsem přečetla tři srilery. Napínavé sračky. Co bych neudělala, abych se nemusela myslet na duben. Na napsání raportu jsem měla necelé tři týdny. V prvním stadiu připomínal můj holobyt laboratoř šíleného statistika. V druhém stadiu jsem se proměnila v Mahona střiženého cikánkou čtoucí z lógru. V termínu jsem nestihla všechno, metodologické cancy mi zabraly dva dny navrch. Zadavatelé mi beztak vzkázali, že nemají čas to číst. Finální verzi jsem doplichtila nad ránem, sbalila si saky paky a vyrazila do práce. Rychle zaúkolovat tiskárnu a vzhůru na dětičky. Po dětičkách jsem své veledílo rozdistribuovala a odplazila se chcípnout.

Z dnešní show pro zadavatele mě málem trefil šlak. Půl hodiny před začátkem vzorně naklusávám, abych si nachystala fidlátka a všecko bylo ťip ťop. Zlolajný slouha mě ale posílá do špatného sálu, takže přicházím pozdě. Nachystaná fidlátka jako na potvoru nefungují, takže z nich už za řeči vyrvávám kabely a spouštím alternativu.

Pomalu nabírám dech a až na pravidelné usínání fidlátek a velkou vzdálenost mezi nimi a řečnickým pultíkem jde všechno hladce. Načasování mi vychází do puntíku. Posluchači neusínají a nejsou ani dotčeni. I Lorna Demivirgin je spokojená. Chválí mi raport i show. Teď už zbývá jen implementace a školní rozjímání a stanu se LLBem.

# posláno e-rasi : 20:00