Blocek

Bílá, červená, modrá, žlutá, černá, modrá, bílá, modrá a ještě bílá.

Měla jsem předem trochu obavy, jak těch 45 hodin přežiju. Ale nemůžu se pořád vyhýbat a musím trénovat na Vánoce. To bude teprve tak pravá rodinná pohoda. Snad se neušlapeme.

Máma už objednala tři kila hnuscukroví a plánuje péct vánočky. Vyznačují se naprostou nepoživatelností. Máma na nich ale lpí, je to jediný pozůstatek vánočních tradic.

Rodinnou tradicí se ukazuje značně pozdní přicházení si na jméno. Bratr i já jsme na něj přišli až ve školce. Že se používá jako nadávka jsem zjistila tamtéž, bratr až na gymnáziu. A při sobotní večeři jsem se dozvěděla, že sestra nenávidí jméno, kterým ji oslovuji. Vsadila bych se, že kdybychom měli dalšího bratra, pojmenovali by ho rodiče Josef. Což by se ovšem dozvěděl až na vysoké.

Moje studium se mílovými kroky blíží k finiši. Dneska jsem byla na bakalářkopohovoru. Vypadá to nadějně. Pokud mi to bakalářkodárský management, který jsem poněkud obešla, a můj oblíbenec, jehož jméno už tu určitě padlo, jen na něj zrovna nemůžu přijít, takže ho překřtím na pana Tymere Dudem, který tvoří polovinu bakalářkokomise, nezatrhne.

# posláno e-rasi : 22:30