V uplynulém týdnu jsem se pobavila. V pondělí večer jsem smolila odvolání proti pozitivnímu rozhodnutí o mé žádosti. Paradoxní? Studijní finančníci se nejspíš podiví, ale na lepší řešení situace způsobené jejich byrokratickou imbecilitou jsem nepřišla.
[Následuje popis byrokratických útrap.]
Začátkem prosince jsem požádala o stipendium. Rozhodnutí mělo padnout do šesti týdnů, ale znáte úřady. Nejen, že si dávali na čas, na přímý dotaz mě špatně informovali, ale ještě jsem s nimi handrkovala o formě mé pracovní smlouvy. Na konci ledna byl výsledek v nedohlednu, podala jsem tedy narychlo druhou
žádost. Příslušné oddělení mě zřejmě mělo proklepnutou už z loňska, takže jsem obratem obdržela kladné rozhodnutí a vzápětí i peníze. Ovšem, a v tom je ten háček, koncem února vyhověli i mojí prosincové žádosti.
A tak jsem telefonovala. "No, nejlepší asi bude, pani, když svojí druhou žádost stáhnete." "To nelze, když už padlo rozhodnutí, ne?" "Ne, ne, to napište dopis a stáhněte jí." A tak jsem napsala krasopisný dopis, kterým jsem druhou žádost stáhla, případně se odvolala. Ať si to mezi sebou pořeší. "Tos měla mlčet a shrábnout úroky," chytračila Markétka. Jasně. Odkdy jsou úrokové sazby vyšší než penále?
[Konec popisu byrokratických útrap.]
V úterý jsem si ověřila, že se v cizích městech můžu spolehnout na dvě věci: holubí čuch a navigátor do čtvrtí, o jejichž pověsti se dozvídám až posléze.
Ve středu se mi povedl poměrně nechutný kousek. Řekněme, že pestrý obal někdy není jen marketingový trik, ale má i praktickou funkci.
Dneska jsem měla už tři noční můry. Trochu se bojím jít spát.
Blocek