Blocek

To je dobré znamení. Sobotní odpoledne nudné k zblití, řekl si čoklík, zatímco jsem se věnovala svému novému macbůčkovi, a jal se házet šavle. A neděle bude taky k posrání, rozhodl se nad ránem a pustil se do díla. Činil se celý den a v přestávkách mě z pelíšku sledoval psíma očima. Snažíš se mě dodělat potupným oholením zadku a skotskými střiky?

Hrozně jsem se bála, že tohle je konec. Nechci, aby pošel tak trapně máchovsky. Nezaslouží si to. Když jsem ho uviděla poprvé, byla to vyvalená koule. A jaký superhrdina a dobrodruh z něj vyrostl! Hned na našem prvním společném víkendu se stal neohroženým bažinovým pionýrem a hotelovým ilegálem. Neztratil se v adršpašském labyrintu, nezřítil se z Prachovských skal. Přežil nespočet večírků, pyšně chodil s pankáčským čírem na zádech i mašlí ve vlasech. Velkoryse přijal všechny nové členy smečky, ať už dvou- nebo čtyřnohé. Jel na kole i na lyžích. Nepřestal mě mít rád, ani když jsem ho odkládala. Je lechtivý na packách.

Má i své nectnosti. O těch taktně pomlčím. Udělalo se mi úplně špatně při pomyšlení, že bych o něj přišla. V čekárně u doktora jsem byla vyklepanější než on. Naštěstí to prej není stáří, ale nějaká choroba. Tak chlemtá limonádu a bere antibiotika. A já se modlím, aby to rychle přešlo a ten druhý se nenakazil, protože to není takový bojovník a já bych další zasraný víkend nepřežila.

# posláno e-rasi : 00:15