Blocek

První školní den mám zdárně za sebou. Tedy zdárně...


Předevčírem se mě bratr vyptával, kdy mi začíná škola. Když jsem mu sdělila, že dnes, výsměšně mi zazpíval "e-rasi jde do školy", což je popěvek z let předškolních, doprovázený poskakovaním se špejlí se zbytkem nanuku. Ušklíbla jsem se, že aspoň nejdu zrovu do první třídy jako někdo.

S nostalgií vzpomínám na gymnaziální první školní dny, které se tradičně konaly o týden později než běžné školní dny a jejichž jedinou náplní byl piknik. Výborně vymyšlené to bylo. Studenti si poklábosí, jak bylo o prázdninách, dořeší se rozvrh a rozjezd je pak hladký.


Bohužel s pikniky je konec. Teď se začíná dříve než obvykle a hned natvrdo. Rozjezd je pak všechno možné, jen ne hladký. Nemění a nedolaďuje se jen rozvrh, ale i rozdělení do tříd, což znamená, že se těm, co byli přerozděleni, minimálně třikrát během jednoho dne mění rozvrh. Dívčí školy by mělo ministerstvo zdravotnictví zakázat. Anebo aspoň stanovit kvóty na počet štěbetalek ve třídě. Po sedmi hodinách jsem se vrátila domů s třeštící hlavou. A ještě mě čekaly úkoly. Krasopisně vypracovat, docházka povinná.

Tak nevím. S tím popěvkem se bratr trefil. Časy základky se vracejí, i s tou tunovou aktovkou na zádech.

# posláno e-rasi : 23:57