Blocek

Jó to bylo slávy, pan starosta gratuloval, bučely krávy.


Ne, tak úplně to nebylo, ale sláva a show to byla. Nebo aspoň měla být. V pátek pozdě odpoledne se konalo předávání diplomů, čili vysvědčení. Vyvolení studenti se dostavili načančaní, s rodiči vyzbrojenými foťáky a kamerami. I přesto, že si každý přivedl minimálně dva rodinné příslušníky, byla aula rozpačitě prázná. V řádném termínu totiž ročník uzavřela jen hrstka studentů, přičemž polovina z nich jen proto, že odchází na univerzitu.

Proč se o tom vůbec zmiňuju? Jednak se musím trošinku pochválit, ačkoli to zavání, jednak proto, že se v praxi ukázalo, jak to je s uměním prezentace. To je totiž tak: ne každého naučili na střední škole vystupovat na veřejnosti, promlouvat k publiku apod. Tady zřejmě vůbec nikoho, a proto jsme neustále nuceni prezentovat, předvádět a promlouvat. Na známky. Asi to není od věci, vzhledem k budoucímu povolání, ale extrovertům je to k smíchu, introverti se hroutí.

Páni učitelé nám tedy názorně předvedli, jak důležité je to umění. Že nepůsobí dobře, pokud promítačka vypoví službu a řečník je ztracen, neboť nepřipraven a nedostatečně pohotov k improvizaci, že mluvit do mikrofónu vyžaduje jistou zkušenost, jak zákeřná je situace, když oslovení stojí za řečníkem na pódiu (kam se obrátit? zády k publiku?), jak naložit s trapnou situací, když jméno na diplomu neodpovídá, co vřelého a osobního říct o lidech, které neznáte.

Dopadlo to nakonec dobře v tom smyslu, že každý šel domů se správným kusem papíru. Jenom nevím, jak páni učitelé obstojí v dalším školení vystupování. Možná jsem příliš kritická a nikomu jinému kozel zahradníkem na mysl ani nepřijde.

# posláno e-rasi : 23:00