Blocek

Co jsou sny zač, nevím. Odkud se berou, proč nepřicházejí, netuším. Jisté ale je, že si ze mne dělají dobrý den.


Alespoň pokud si je pamatuju, což není moc často. Jeden rok se mi nezdálo vůbec nic a přesto jsem neměla úplně klidné spaní. Teď sním až moc často. O logice či nelogice snů bylo řečeno mnohé. Každý asi zná pocit, že ve snu je všechno v pořádku a přitom je to po probuzení nesmysl. I když ta normálnost ve snu může být pěkný horor, ve dne si člověk oddychne, že to byl jen sen, a zasměje se tomu.

Moje sny jsou poslední dobou zlomyslné. Sním a sním a všechno je v nejlepším pořádku, pak si najednou uvědomím, že to je nesmysl, a vlastní sen se mi vysměje. Jasně, že to tak není, nechala ses nachytat. A zkouší to zas. Pokračuje v téže dějové linii, ale neustává v matení a léčkách, aby se mě dostal ještě hůř.

Možná se poprobouzím, a proto ta náhlá prozření, ale kdybych se skutečně vzbudila, asi bych si pamatovala víc, než jen ten výsměch. Vlastně můžu být ráda, že jsou jen zlomyslné a neubližují. V paměti mám krvavé klouby na ruce, úder do hlavy a následné mdloby, nemluvě o zraněních spolunocležníků. Největší gól byl ovšem sen mé matky, že opět hraje basket. Dala koš z půlky hřiště. Bohužel ve skutečnosti to byla tátova hlava.

# posláno e-rasi : 03:00