Blocek

Těsně před usnutím, na pomezí bdění a snění, přicházejí někdy nejlepší nápady, řešení neřešitelného, malá i velká prozření.


Napadlo mě to včera, bohužel na praktické řešení jsem přijít nestačila. Nevadí, usínat budu, doufám, ještě mnohokrát. Třeba se najde někdo, kdo by odpověď znal. Třeba mi někdo řekne, že to je nesmysl. Přelud, jehož skvělost mi vnukly mé škodolibé sny. Nebo že jsem přišla s křížkem po funuse. Pokud ne, chci se pojistit, že to s mým 'vynálezem' nedopadne jako s prstýnkem na nohu před čtrnácti lety.

Každý zná obrázkové knížky pro děti. Ne, leporela pro batolata, ale povídání o světě. Jako jsou třeba Nepilovy Podívánky ilustrované Miloslavem Jágrem. Nebo obrázky Petra Síse. Ne každému se ty ilustrace musí líbit, ale nelze jim upřít jedno — nabitost. Proto si v nich dítě rádo říká. Ukrývá se v nich spousta příběhů. A to je ten můj objev.

Všechny blogy nebo deníčky, co jsem potkala, jsou lineární. Odpovídá to, protože zachycují plynoucí čas, který je dnes veskrze vnímán lineárně. Je to snadné, protože systematické a lehce utříditelné. Zřejmě to je dáno i technickými možnostmi, pravoúhlost prostě převažuje. Ale nebylo by pěkné, kdyby takový blog vypadal jako ten nabitý obrázek?

Jednak by ilustrace sama o sobě napověděla o pisateli, jednak by vzniklo kouzlo, jaké má vánoční čokoládový kalendář. Co se asi skrývá pod kometou? Co pak je v punčoše? Napětí, který kousek puzzlu odhalí své tajemství příště. Čtenáři pisatele poznávají a odhalují postupně, mohou hádat, pod kterým kamenem jim nechá zprávu příště. Takže i trochu bojovka.

Nepředvídatelnost, bojovkovost a napětí ovšem nemusí znamenat chaos. Systém může být schovaný. Jak to ale zaonačit, to si musím ještě vysnít.

# posláno e-rasi : 00:45