Blocek

Deníkové zápisky z období od 20. dubna do 22. června 1945


Trochu jsem váhala, mám-li se do téhle knihy pouštět. Svědectví o posledních dnech války, o zbídačenosti civilistů a zhůvěřilosti vojáků, to není čtení pro potěchu. Ale když jsem přežila četbu Treblinky, nakonec jsem to přece jen včera v noci otevřela. A nezavřela, dokud nedočetla. Dokonce jsem se občas zasmála. Šibeniční humor. Nevím, jestli jsem tak otrlá a necitelná, ale nic šokujícího. Spíš údiv, co všechno překvapovalo tehdy, čemu všemu věřili a nevěřili.

Poněkud jsem nepochopila, proč překladatelka autorku v doslovu trochu shazuje. Jednak odhaluje její jméno, jednak zpochybňuje autenticitu, jednak poukazuje na infikovanost rasistickou propagandou. Jméno není přece důležité. Mohla to napsat kterákoliv Berlíňanka té doby. Ani na pozdějších úpravách nevidím nic podivného. Pokud napřed psala jen pro sebe, používala zkratky a těsnopis, nutně musela být verze pro ostatní upravena. Třeba proto, že sami pro sebe některé věci nemusíme tolik objasňovat, upřesňovat, dbát na přesnost vyjádření, protože víme, co chceme říct. A rasismus? Jistě, že propaganda musela každému, kdo se jí nebránil, vlézt pod kůži. Kromě toho xenofobní je do určité míry každý. Těžko zazlívat negativní generalizaci tomu, kdo má jen špatné zkušenosti, žádné vědomosti a jde mu o život.

A konečně otázka znásilňování a prostituce. Těžko soudit. Posuzovat, ne odsuzovat. Jsem si skoro jistá, že pokud bych neměla jinou možnost, taky bych dala přednost prostituci před smrtí hlady. Lepší nějakého si ochočit, když už je to nevyhnutelné, než být bita ze všech stran. Že se muži v zátěžové situaci projevili jako slabší pohlaví? Nevím, jejich nevzdorování, držení kroku a huby je taky prostituce. Spíš že soudili a odsuzovali, když bylo po všem, z nich dělá slabochy.

# posláno e-rasi : 16:05