Blocek

V pátek ráno jsem šplhounsky udělala rozsáhlou rešerši jako přípravu na jeden nepěkný případ a odmailovala ji, aby měla šefová zábavu na víkend.
Pak jsem ostříhala oba čoklíky, což je činnost prudce kreativní a objevná, co se stylu, způsobů fixace a kleteb týče. Za odměnu jsem nás v podvečer vyvezla na dvou a půl hodinovou procházku k moři.

V sobotu jsem obstarala nejen týdenní nákup a praní, ale absolvovala i filmový triatlon. The Other Boleyn Girl mě nijak nenadchla. Nelze nesrovnávat s The Tudors a Natalie Portman mi z toho proti Natalii Dormer vychází jako výplach mlékárenských trubek proti nepasterizovanému plnotučnému. Charlie Bartlett je dobrá ptákovina, Iron Man ptákovina bez přívlastku. V neděli ráno jsem si dala ještě Cassandra's dream. Nuda, nuda, žvásty, nuda.

V poledne to nevypadalo úplně na déšť, tak jsem vyrazila do Parku. Z Mala Vita jsem stihla bohužel jen závěrečný aplaus. The Hoosiers asi v půlce ztratili tempo a už ho, aspoň pro mě, nedokázali nabrat zpátky. Na Jasonu Mrazovi bylo narváno, ale na prdel jsem si z něj nekecla. Na sentimentální nostalgii (nebo nostalgický sentiment?) The Proclaimers jsem si trošičku zaskotačila.



Racoon předvedli pěknou show. A protože v nejlepším se má přestat, Sheryl Crow jsem už nevyčkala. Doma jsem si ošetřila do ruda spálenou půlku obnažených partií (to je ten zrádný větříček...) a rozhodla se ignorovat fotbalové finále. Od prohry Turků beztak už vím, že mých šest euro je v čudu.

# posláno e-rasi : 21:30