Blocek

6.10.2004

Bulík

Někdy celý den probulím. Asi to je rýma, jakmile otevřu pusu, abych něco řekla, začnu slzet. Možná to je jen předzvěst dojmutelnosti.

Těhotné, fotky miminka známých, přiblblý seriál z nemocničního prostředí, dokument o alkoholické matce, to je mi najednou příliš. Bulím jako želva. Bez důvodu se nechám dojmout. S potěšením.

Žalem jsem už dlouho neplakala. Spíš vzteky, bezmocí. Možná je potřeba občas oči vyplavit. Jen tak bulet, pro nic za nic. Nebo je snad důvod? Je potřeba být občas smutný? Nebo si něco namlouvám a sebe samou přemlouvám?

Věšení bulíků na nos. Napadlo mě to už u dokumentu o "problematických" puberťačkách. A teď znovu, když jsem slyšela, co říká dcera a matka alkoholičky a ona sama. Některé věty jsou prostě klišé. Patří se je říct, každý je říká, je obvyklé odvolávat se na to a to. Copak se neslyší? Nevědí, že to samé říkají tisíce a navíc to není pravda? I dvanáctileté dítě je tím nakaženo.

# posláno e-rasi : 02:10

Komentáře

(=M= / e-mail / www) 06.10.2004, 02:55:33
Měl jsem období, kdy mě rozbrečela i reklama na Barbie. Prostě, jak se měli rádi s tím Kenem...

Jako malej jsem pořád slýchal, že kluci nepláčou. Nebrečel jsem, neuměl jsem to. Naučil jsem se brečet před pár lety, a dneska brečím rád. Nejraději v kině při závěrečných titulkách.

(e-rasi / e-mail / www) 06.10.2004, 11:34:25
No, Ken je skutecne k placi :)

( / e-mail / www) 18.08.2006, 05:27:12
This is my photograph. I don\'t understand why it is here or what is being said.

Thank you

( / e-mail / www) 15.11.2006, 03:18:18
I have this and more images on my website.
John Bulik

Blocek

6.10.2004

Bulík

Komentáře

Povídejte...

Co tu lze najít

Zpětný chod

Čtenářská krmě

Jedno ucho

Čtivo

Počítání oveček

Hnací síla

Vyhledávání

Ozvěna