Blocek

Nikoliv tenis, golf, squash či jezdění ve sporťáku je výlučnou kratochvílí bílých pánů vod.


O víkendu bylo nádherně. I včera bylo krásně, tak jsem toho využila a po delší době se vypravila k moři. Včera se mi sice už tolik nechtělo, nohy mě bolely ještě od soboty, ale zvědavost byla přiliš silná. Při sobotní procházce mě totiž trklo, že všechny ty špacírující davy jsou unirasové. Postrarší páry mašírující dunami deset kilometrů tam a deset po pláži zpátky, pinožící se rodiny s dětmi, které pouštějí draky, skupinky i jednotlivci venčící psiska, joggíni i rajtaři. Na zamilované páry je už zima, ale také bývají k vidění.

Možná nechodím na tu správnou pláž. Třeba je na promenádě ve městě složení jiné, ale vrtá mi to hlavou. Že by osmanští tatíci raději trávili volný čas v kavárně a nevyváželi své potomstvo se vyvětrat? Že by neholdovali aktivnímu odpočinku? Tím, že by se kočárky s početným potomstvem bořily do písku, to nebude. Zima se nabízí jako vysvětlení nepřítomnosti horkokrevných a zimomřivých Karibičanů.

Překvapilo mě, že jsem si toho tak dlouho nevšimla. Je to přece tak nápadné, zvláště ve srovnání s každým jiným místem. Asi mám tu unirasovost zažranou hluboko pod kůži. Škodlivé to snad není, nejsem v tom ostatně sama. Domorodci původní i nepůvodní přiznávají, že mají sklon mě rychleji ocajchnovat jako domorodce než přistěhovalce třetí, čtvrté generace. Dokud ovšem neotevřu pusu.

Jako vždycky, když se chystám domů, letí čas hrozně rychle. Všechno na poslední chvíli, zvláště komplikace. S mámou se míjím, takže pojala plán, že mě zítra navštíví. Vidím ji ráda vždycky, ale teď bych dala přednost spánku před cestou a troše času na pakování. Navíc zřejmě pojala úmysl, že mi přiveze spolujezdce. Proti tomu bych také nic nenamítala, kdyby to nebyl onen pán, kterému mé auto nevoní. Takže ve výsledku si nejen neodpočinu, nevyspím se, ale ještě si ve vlastním autě ani nebudu moct smrdět. To to pěkně začíná.

# posláno e-rasi : 19:05