Blocek

Poslední týden svobody, plánování nahodilostí a diktátu (z)vůle. Od prvního nastupuju na (řádný) částečný úvazek do práce.

Předcházela tomu veliká nervozita, když jsem se odvažovala požádat o zřádnění mého dosavadního působeni, veliké zklamání, když mi sdělili, že pro mě nemají místo, rozpačitá radost, když mi týden poté přece jen místo našli. Na čtyři měsíce budu prozatímně zaskakovat za kolegyně na mateřské dovolené. Ano, pořád se to množí jako králíci. Jedna stihla za rok dokonce dva vrhy. Ano, vím, že to ode mě není pěkné, že nedonošenecké komplikace nejsou k smíchu, ale proboha...

Regulérní pracovní poměr znamená, že už si ráno nebudu moct nechat ujet vlak, že budu muset v práci strávit celou pracovní dobu a že budu jezdit ve špičce. Výhody ale jednoznačně převažují. A taky to je kariérní postup, což je — co si budeme povídat — nejen v téhle instituci nutnost. A jestli to znamená, že jsem ambiciózní, tak budiž. Hlavně když mě nechají dělat, co dělám ráda, a ocení to.

# posláno e-rasi : 23:00