Blocek

Mám zažloutlé prsty, ale není to od nikotinu. Věnovala jsem se bohulibé činnosti, sbírání ořechů. Je totiž podzim.

Udělala jsem si výlet na venkov. Po křivolakých cestách přes Brdy, kolem Kakovic, přes Tchořovice. Měla jsem čas kochat se přírodou a užívat si navlhle hnilobnou vůni podzimu. Všechny ty barvy přes filtr oparu a mlhy.

U báby pak návštěvní rituály a novinky. Pan Kořala i dvojhlavá Anuše jsou po smrti. Česání jablek, klácení ořechů, zdobení posvícenských hnětynek, lámání chvojí na dušičkové věnce, nehořlavé brikety. Čepice blbec jako součást uniformy.

A zase po těch vražedných silničkách, kde auta po setmění nesvítí, zpátky. Na Bytízi se tloučou rádia, Suchý je překřičen mluvkou ze Šumavy. Nejsem dobrou hostitelkou, padá na mě únava. Návštěva se naštěstí cítí jako doma a role hostitelky je nepotřebná. Pálí mě zažloutlé ruce ze zimy a mokra, živé obkládky na klíně sladce klimbají. Co mi schází ke štěstí? Nechat se ukolébat do snů.

# posláno e-rasi : 23:55