Blocek

Chtěla jsem vyrazit časně. Jako vždycky. Vykopala jsem se v deset. Přesně. Zajela jsem na Zličín, nestopoval-li by tam někdo, koho bych bez obav vzala. Nebyl tam vůbec nikdo, zřejmě jsou to ranní ptáčata. Ale nijak zvlášť mě to nemrzelo, byla jsem dobře naložená, ale nalehko a tak jsem si vesele svištěla.


V Trautenberkově se to nějak pokazilo a pak už to bylo jen horší. Začalo to nešťastnou shodou náhod. Přišla mi smska a urgentně jsem potřebovala na záchod. Jako obvykle. Nebyla to šťastná kombinace, ale sms v tom sehrála jen vedlejší roli. Na hajzlících v Jaurarachu jsem nechala peženěnku. Jenže v tu chvíli jsem to netušila a s větrem o závod uháněla dál. O tři hodiny později a tři sta třicet tři kilometry dále jsem v Lázních Camembert shledala, že mi chybí portmonka. Že jsem v tu chvíli opět urgentně potřebovala, je snad jasné. Co teď? Peženěnka nikde, kreditu v telefonu pomálu, tma na spadnutí. A hlavně žádný padesátník!

Hádejte, kdo mě zachránil. Přítel na telefonu. Poslal kredit, poradil, jak se volá zpětným voláním, našel čísla do bank a dokonce i do Jaurarachu. Vzhledem k tomu, že jsem neměla ponětí, co to bylo za pumpu, a že Jaurarach jsem tipla jen podle čuchu, skvělá práce. Možná by se tím měl živit profesionálně. Sháněním informací. Špión, to je panečku vážené řemeslo.

Za tři hodiny se mi podařilo tu lapálii zmrazit, aby se nestala lapálií širokého dosahu. Když pomyslím, na kolik mě moje nesoustředěnost přišla, rvu si vlasy. O tom, že to bude pálka, svědčí i to, že polovinu mám už úplně orvanou. Tmou jsem se tedy vydala na další cestu. A to jsem v koutku duše doufala, že v onen čas už budu pilně sedět doma nad úkoly na dnešek.

Zbytek cesty jsem byla nasupená. Na sebe, na policisty, kteří s baterkou sbírali na dálnici třísky a uskakovali mezi auty, na karavany. Ale přešlo to. Mám se ráda a nedokážu se na sebe zlobit :)

Poučení, které se vyplatí: choďte včas čurat a nečtěte jobovky smsky za jízdy. Jinak to přijde draho.

# posláno e-rasi : 21:00