Blocek

Najít pod stromečkem překvapení je za dospěla leckdy příjemná změna. Někdy ale taky ne tak úplně.


Jeden náš ježíšek se letos docela dost popletl. Asi je mu těžko, o to víc, že své obavy není schopen sdílet a sdělovat. A tak naděloval z pozůstalosti. Byl to zvláštní pocit vidět stříbrné lžičky na sametu pocintaném kávou praprapraprabáb. Dojemný, že jsem další z dlouhé řady majitelů, že zrovna mně byl předán takový rodinný poklad. Rozpačitý, že zaživa rozdává svou vlastní pozůstalost, navíc pod stromeček. Mám ale štěstí, že antikvární stříbrné lžičky snad ani nemohou být hnusné. Kávový servis, to je jiná.

Ale kam se všechny dědické dary hrabou na lepidlo na zuby, které — pečlivě zabalené — dostal můj bratr. Umělé zuby nemá a není ani modelář, ani kutil. Byl z daru tak paf, že ho dále nezkoumal. To byla chyba. Kdyby byl zvídavější, mohl se přesvědčit, že ježíškovi došly pytlíky od mouky, obvyklý a oblíbený to univerzální obal, a proto použil krabičku od zmíněného lepidla. V krabičce se skrývala kudla.

Že kudla není vhodný dárek, by jistě potvrdila bába Komorová. Podle ní se nesmí darovat nic ostrého, protože to přináší neštěstí. Její nastávající, perspektivní příbramský řezník, jí kdysi z lásky věnoval sekáček. Bába sekáček přijala, ale neprodleně se s ním rozešla, aby se o něco později vdala za patentního úředníka. Každý svého štěstí strůjcem.

Osoba, která se včera odpoledne na Palačáku z plna hrdla snažila být strůjcem cizího štěstí a především spásy, působila spíš dojmem, že rozdává ostré předměty. Její haleluja-rap se zařezával do uší i srdce.

# posláno e-rasi : 02:00