V sobotu jsem naložila počátkem měsíce dovezený narozeninový kontraband a vyrazila na jih. Dohoda byla, že dorazím, než budou hostitelé odjíždět na svatbu. Teoreticky jsem vyrazila včas, ale letnicoví turisté mě nad očekávání zdrželi. Bylo nutno přistoupit k nouzovému plánu, který byl velmi stresující a obnášel mimo jiné konstantní a podstatné překračování rychlostních limitů. Doufám jen, že to nebude mít nějakou nepříjemnou dohru.
V podvečer jsem se vydala dále na jih a bez problému dorazila na
místo určení. Za parking jsem zaplatila na tamní poměry horentní sumu, která byla ovšem ve srovnání s místními tarify více než směšná. U vchodu mě ochranka s úsměvem předala k ošahání své kolegyni a biletář mě poslal zpátky ke kase. E-lístky sice prodávají, ale kontrolují je manuálně oproti údajům na dokladu totožnosti a schvalují starým dobrým štemplem.
Předskokani nebyli nejhorší, ale jejich vystoupení mohlo být kratší. Zaujal mě skákající trumpetista. Buď musel být bezzubý, nebo švindlovat. To přece není možné.
Pozoruhodné také bylo, že jsem měla zcela volný výhled na pódium. Publikum bylo totiž v průměru o hlavu menší než já. Holky byly bez výjimky menší a drtivá většina kluků nebyla větší než já. A to to byli dorostlí jedinci. Takže žádné koukání přes rameno a hledání prokuků, jak to bývá tady, kde patřím mezi prťavce. Ovšem když to začlo vřít, ukázala se i nevýhoda. Podměrečné okolí mi uštědřovalo podpásovky a já je brala po kebuli. Proto jsem se poodsunula ke klidnějšímu kraji.
K rozdílné atmosféře přispívalo také respektování, resp. nedodržování zákazu kouření v sále. Pidilidi kouřili a hulili o sto šest. Takže na místní politice tolerance měkkých drog evidentně něco bude. Na druhou stranu pidilidi neházejí pivem a nelezou na pódium.
Sečteno a podtrženo, ze srovnání mi rozhodně vychází líp koncert místní. Byl energičtější, intenzívnější a zapálenější. Jsem zvědava na
třetí.
¡Hasta la vista en Hradec!
Blocek