Blocek

Radosti ze života, potěšení z práce, kde vězíš? Ještě nedávno jste tu byly. Ovšem, ještě nedávno byly prázdniny.


Kraťounké, ale přesto osvěžující. Zase bych takové potřebovala. V
posledních dvou nebo třech týdnech jen lom, hospoda, lom, hospoda... Ze
školy se pravidelně vracím v sedm hodin večer a padám. Na hubu, do
povinností na den příští. Ráno vstávám ještě hůř, než kdy jindy, ani
hrozba prezenční listiny není dostatečnou motivací, abych se z pelechu
vykutala na první pokus, natož v dobré náladě.

Ubíjí mě denní
režim, ubíjí mě málo světla přes den. Tma mi nevadí, šero jo. Ochladilo
se a ani čoklíci nejsou nadšeni, když je netrpělivě vláčím mokrým
parkem. Žabinec na kanále vypadá jako zelený led.

Jediným zpestřením by se zdály návštěvy pána z praxe. Pamatujete na pelíškového příslušníka?


Tak
jeho dvojník nám zpříjemňoval dva čtvrteční večery. Kdyby to byl aspoň
příslušník, ale tohle byl veledůležitý pan udělovatel stavebních
povolení, známý to vopruzák. A jeho vyprávění rozhodně pestré nebylo.
Samé nucené bouračky a demolice. Škoda, že zápal není nakažlivý.

Zápal
je to, co mi chybí. Stres je můj živel, ale musím mít nějaký pozitivní
impuls, smysluplnou vyhlídku, důvod. Jinak je to všecko na kočku. Pak
nepomůže ani, že se namatlám Happy-Dermem od Loreál Parí, který má být
super euphorisant.

# posláno e-rasi : 00:15